10 důkazů, že Draco Malfoy miluje Harryho Pottera

maxresdefaultOd Kasp jsem dostala zajímavé téma ke zpracování, protože jsem si zase jednou stěžovala, že nechci v práci pracovat. A tak vznikla následující jednorázovka.

Tady je úryvek z naší konverzace, abyste věděli, jak téma přesně znělo: Co třeba povídku, kde začne Harry přesvědčovat Draca o tom, že je do něj Draco zamilovaný? Hned se mi v hlavě objevila scéna, kdy jde Draco po chodbě a Harry sedí na nějakém vyvýšeném stupínku a říká, tak suše: Miluješ mě.

Nakonec si nejsem jistá, jestli to můj Harry řekl suše, ale rozhodně se o to snažil. 😀

A ještě jedna věc… Kasp mě upozornila, že je prý zlatonka a ne moje milovaná zlatounka. 😀 Takže se všem omlouvám, ale nevím, opravdu nevím, jestli se v tomhle ohledu někdy napravím.


10 důkazů, že Draco Malfoy miluje Harryho Pottera

Harry Potter seděl na parapetu, nohy skrčené pod sebou a pozoroval dění na chodbě. Nejprve prošly dvě havraspárské prvačky, jedna se na něj nesměle usmála, druhá měla ve vlasech modrou stuhu a mračila se. Za nimi proběhl mrzimorský třeťák a celou dobu si pro sebe mumlal: „Zabije mě, on mě zabije.“

Harry měl pocit, že je na správném místě. Ve správný čas. Jen musí ještě malou chviličku vydržet.

Draco Malfoy právě prošel kolem učebny Obrany proti černé magii, pár minut postával se Zabinim a poté sám vydal po schodech do třetího patra. Brzy se vynořil zpoza rohu, zmijozelský hábit vlál za ním a Harry se okamžitě napřímil.

Jakmile Malfoy uviděl Potterovu kštici trčící do všech stran a otřesné kulaté brýle, zatvářil se povýšeně a nepřátelsky. Uměl to výborně.

Mohl zaútočit, říct nějakou urážku, mudlovská matka, šmejdka Grangerová neschopnost v lektvarech,… Měl širokou paletu možností. Jenže minulý týden dostal trest od McGonagallové, vlastně za podobnou situaci jako dnes. Neudržel totiž jazyk za zuby, Nebelvír ho jednoduše vytáčel.  Proto pevně sevřel rty, hlavně nic neříkej! Sebejistým krokem prolétl kolem Pottera a ani se na něj nepodíval.

Téměř si pogratuloval, jak dobře to zvládl, jenže pak Potter promluvil. Řekl to velmi jasně a srozumitelně, ale Draco stejně nechápal.

„Co jsi říkal?“ otočil se. Málem vybuchl zlostí, když viděl, jak se Potter usmívá. Zlatý chlapec, který měl všechno, co si zamanul. Oslavovaný, talentovaný a dokonalý.

„Miluješ mě,“ zopakoval Harry. Tvářil se velmi klidně. Nikdo by na první pohled nepoznal, že se mu svírají vnitřnosti. Pro jistotu se však ještě usmál. Nechtěl prozradit svou nervozitu dřív, než bude nutné.

Dracu Malfoyovi se ve tváři vystřídala směsice různých barev. Rudá, bílá, zelená, tmavě fialová…Nakonec si však překřížil ruce na hrudi a nadzvedl obočí. „Nepovídej. A na to jsi přišel jak?“

Harry seskočil z parapetu a protáhl se. Všechno dělal extrémně pomalu, aby Zmijozela rozčílil. Pak se opřel o stěnu. „Popíráš to?“

„Pottere, ty ses už asi vážně pomátl,“ vyštěkl Draco rozhodnutý okamžitě odejít a zapomenout na nesmyslná slova. Udělal jen jeden krok, v mysli mu hučelo, než Nebelvír opět promluvil.

„Přesvědčím tě. Můžu ti dát deset důkazů, proč si myslím, že mě miluješ.“

Zmijozel nedokázal ovládnout zvědavost. Otec mu často vyčítal nedostatek trpělivosti a především zvědavost. Malfoy nebývá zvědavý, Draco!  Chtěl vědět, s čím se Potter vytasí, proto se zase vrátil. Otec byl beztak zavřený v Azkabanu. Stoupl si dva metry od Nebelvíra. „Fajn, přesvědč mě.“ Usmíval se, protože až Potter skončí, zničí ho. Jedno jak… jakkoliv.

„Dobrá.“ Harryho srdce skákalo nadšením. Přiměl Malfoye poslouchat.

Všechno perfektně vycházelo.


První důkaz, že Draco Malfoy miluje Harryho Pottera

„Pátý ročník. Dělal jsi Umbridgeové poskoka, nenáviděl jsem tě ještě víc než kdykoliv,“ začal Harry.

Draco přešlápl z nohy na nohu. „Zatím mě tedy rozhodně nepřesvědčuješ.“ Pátý rok neměl Draco rád. Stala se spousta věcí, otec se poprvé dostal do Azkabanu. Nastěhoval se k nim Pán Zla. Pamatoval si dopis od matky, krátký ale děsivý. Je čas dospět, Draco!

„Dostanu se k tomu Malfoyi,“ uklidnil ho Harry a pevným hlasem pokračoval: „Pokoušeli jste se zjistit, kde se schází Brumbálova armáda. Pořád jste nás sledovali. Myslel jsem, že neúspěšně, ale teď si jsem docela jistý, že ty jsi celou dobu věděl, kde jsme.“

„To je nesmysl.“ odsekl Malfoy.

„Vážně? Takže jsi to tenkrát nebyl ty? Já měl totiž pocit, že mě někdo sledoval. Ale ten někdo nikdy nikoho nezavolal. Dokonce ani, když jsem zmizel v Komnatě nejvyšší potřeby.“

Draco na sobě nedal nic znát. Kdyby si Harry nebyl jistý, kdyby za vším nebylo mnohem víc, začal by váhat. Jenže mysl mu něco takového nedovolovala. Věřil a věřil opravdu silně.

„A to je všechno? Mohl to být kdokoliv. Kde bereš jistotu, že jsem to byl právě já?“ Pohodil Draco hlavou, vlasy mu spadaly do obličeje. Harry si toho nemohl nevšimnout.

„Vzpomněl jsem si, že jsem tě tam viděl.“

Draco se do srdce zasmál, ale poté se ušklíbl. „Vzpomněl? Po dvou letech? Prostě jen tak?“

Harry by mu rád všechno řekl. Každý detail, ale zatím cítil, že by neměl. Ještě vydrž! A tak jen pokrčil rameny a usmál se. A ne zrovna nepřátelsky. Asi to už neuměl.

„To je dost slabý důkaz. Ten neberu,“ zakroutil Draco hlavou.

„Neboj se, nejlepší nás ještě čekají.“


Druhý důkaz, že Draco Malfoy miluje Harryho Pottera

Draco se rozhlédl po prázdné chodbě. Kdyby teď Nebelvíra proklel, možná by se to nikdo nedozvěděl. Vymazal by mu paměť, takže by se nikdo nic nedozvěděl. A po zbytek života by vzpomínal, jak stál nad bezvládným tělem.

„Čtvrtý ročník. Turnaj Tří kouzelníků. Vsadil sis na mě,“ pronesl Harry vítězoslavně, i když věděl, že ani tento důkaz Draca nepřesvědčí. Bude muset vytasit všechny zbraně, ale vlastně se na to celkem těšil.

„Jasně, že jo. Sám jsem ti to přece řekl,“ nechápal Draco. Nepamatoval si, jestli má někde být. Teď se hádal s Potterem, všechno ostatní mohlo klidně počkat.

„Ne. Ty sis nevsadil na prohru. Ty sis vsadil, že vyhraju! Fred mi řekl, že dostal sovu od anonymního studenta, což nebylo moc chytré vzhledem k tomu, že k tobě létala další dva roky, Malfoyi. Fred si samozřejmě myslel, žes byl jen srab a nechtěl si přiznat před celou školou, že věříš v mou výhru.“ Poprvé Draco viděl v Potterovi něco zmijozelského, protože ten pohled se ani jinak popsat nedal.

Draco vypálil odpověď podezřele rychle. „Weasley měl pravdu. Chtěl jsem si prostě jen vydělat. Ti dva hňupi byli neschopní a Cedrik – byl to mrzimor. To mluví za všechno.“

„Anebo,“ navrhl Harry a přistoupil o krok blíž. „Si prostě nechtěl vsázet proti mně.“

„Nechtěj mě rozesmát, Pottere,“ odsekl Malfoy, ale Harrymu se na malou chvíli zdálo, že v jeho bledých lících zahlédl nádech růžové.

„Další důkaz, Pottere.“ Druhý důkaz se mu vůbec nelíbil. Raději proto rychle odvedl řeč jinam.


Třetí důkaz, že Draco Malfoy miluje Harryho Pottera

„Neurážíš mě. Nadáváš Hermioně, Ronovi… v podstatě všem mým kamarádům. Někdy dokonce i těm tvým. Ale mně jsi nikdy nic neřekl.“ Harrymu dalo práci si to uvědomit. Namáhal vzpomínky, opravdu hodně, ale nenašel žádnou, kde by ho Zmijozel urážel. Ležel v noci v posteli, zíral do stropu a pokoušel se zjistit, jestli to něco znamená. Až do dnešního odpoledne na nic nepřišel.

„Jsi idiot, Pottere. Nečistej, neschopnej, otravnej idiot. Dokonce i domácí skřítek je chytřejší než ty!“

„Hezký, Malfoyi, moc hezký. Ale na to už je teď celkem pozdě. Nemyslíš?“ řekl Harry. Věděl, že tímto důkazem zabodoval. V šedých očích se totiž odrážela nehorázná zloba. A když Malfoy prohrával, vždycky se vztekal. Kdyby se Harry mýlil, zůstal by chladný, klidný a strojeně rezervovaný. Dokonalý snob.

„Nevím, o co se snažíš, ale nevyjde ti to!“ Div, že Draco nevytáhl hůlku. Harryho poprvé napadlo, jestli se náhodou nemýlí, ale rychle všechny pochybnosti zahnal. Cítil to, prostě to cítil a nyní nic jiného nepotřeboval.

„Vždycky jsem na tebe byl hnusný, ale ty na mě nikdy. Proč?“ Posledních pár dní se na nic jiného netoužil zeptat. Teď už odpověď věděl, ale nebyl si jistý, jestli ji zná i Draco. Všímal si, poslední dobou si Harry všímal mnoha zvláštních věcí.

Jak Draco krabatí nos, když přemýšlí.

Jak si odhrnuje vlasy z čela.

Jak krčí rameny a předstírá, že se nezajímá.

„Pottere, já vážně nevím, co s tebou dneska je, ale chováš se fakt praštěně!“

Harry zase přistoupil o krok blíž. Vadilo mu, že je mezi nimi tolik vzduchu. Jako by byl druhý chlapec na milióny světelných let vzdálený. Jenže Draco před ním couval, proto se vrátil zpátky k parapetu. Nesměl nic uspěchat.

„Je mi líto, co všechno jsem ti řekl. Vím, že jsi to neměl lehké. S tvojí rodinou a tak,“ pronesl Harry vážně, ale velmi rychle se usmál. „Na druhou stranu, vážně jsi mi to neulehčoval. K mým přátelům ses choval děsně.“ Některé urážky mu ještě teď zvonily v uších. Ron je poslední dny stále opakoval, jen aby přiměl Harryho k rozumu. Moc to nepomohlo.

Viděl, že Malfoy tiše zuří, proto rychle přešel k dalšímu důkazu.


Čtvrtý důkaz, že Draco Malfoy miluje Harryho Pottera.

„Před druhým ročníkem, když jsem trávil léto u tety a strýce, mě navštívil domácí skřítek. Dobby.“

Draco Malfoy hlasitě vzdychl. Pamatoval si Dobbyho. Ne mnoho, ale ano. Pár vzpomínek v mysli měl. „Dobby,“ zašeptal a zakroutil hlavou.

Harry zakýval hlavou. „Vzpomínáš si.“

Draco nesnášel, když se podobným způsobem Potter křenil. Jako by se usmívalo celé tělo. Každá buňka v těle. Sledoval ten úsměv celé roky ve Velké síni a bytostně ho nenáviděl. Vždycky ho akorát nutil skřípat zuby. A najednou si Potter dovolil používat jej na něj! Po tolika letech. Copak se ho někdy prosil? „Samozřejmě, že si pamatuju. Nemám problémy s pamětí jako ty!“ vyštěkl. Teprve po chvíli si uvědomil, že zatíná ruce v pěst.

„Nechci tě naštvat.“

„Vážně? Já myslím, že přesně o to se tady totiž snažíš!“ Ještě nikdy s Potterem takhle nemluvil.

„Jen mě, prosím, vyslechni do konce.“ Dřív by Malfoye neprosil. Ale ani na vteřinu se necítil divně.

Zase zasáhla zvědavost. Malfoy ji téměř proklínal. Svěsil hlavu a párkrát se zhluboka nadechl, aby získal vnitřní klid. Potřeboval ho. „Fajn. Tak co ten skřítek?“ vzdychl nakonec.

„Tenkrát mi řekl, že slyšel o mé vstřícnosti a výjimečnosti. Zdál se, že o mně slyšel samé dobré věci. Dlouho jsem ale netušil, kde k tomu přišel. Na konci druháku jsem zjistil, že pracoval pro vás, ale pořád mi to nedocházelo. Teprve nedávno mi jiný skřítek řekl, že ve vaší rodině se skřítkům střet s venkovním světem přísně zakazoval. Dobby několik desítek let nevyšel z vašeho domu.“

Draco si otcův zákaz chodit ven pamatoval. Platil i pro Draca. Musel při dávné vzpomínce zakroutit hlavou. Divil se, že dětství přežil.

„Když nechodil ven, kde se pak dozvěděl o mé výjimečnosti? Kdo jediný u vás doma mě znal?“

Harry se znovu pokusil přistoupit o krok blíž, tentokrát Draco necouvl, protože zíral do země a nic neříkal. Zase vymýšlel způsob, jak se vykroutit. Lhát a předstírat, aby se pravda nedostala ven. Ale k Harryho úžasu, Draco přišel s jinou strategií. Poznal totiž, že zde asi jinou možnost nemá.

„Byl jsem dítě. Dost hloupé a naivní dítě. Otec mi to dostatečně vyčítal, neboj se.“

Zelenooký Nebelvír už dávno došel k zjištění, že se jejich dětství nejspíš příliš nelišilo. Vždycky to v něm vyvolalo vlnu smutku.

„Řekl jsi, že jsem výjimečný,“ konstatoval Harry a nejspíš zněl pyšně a radostně. Nemyslel si, že se Draco naštve. Spíš se ho pokoušel přimět uvolnit se. Hloupé řeči pomáhaly.

Zmijozel obrátil oči v sloup a mlaskl. „Jak říkám, jen dítě. Máš ještě nějaké neprůkazné důkazy?“


Pátý důkaz, že Draco Malfoy miluje Harryho Pottera.

„Včera.“

Draco se zamračil a trochu vystrčil bradu dopředu. Zase nakrčil nos. „Co včera?“

Harry chvíli mlčel a pokoušel se, aby si Draco našel odpověď sám, ale nakonec mu přece jen poradil. „Včera jsme se potkali. Ve famfrpálové šatně.“ Musel se hodně snažit, aby se neusmál. Jenže koutky ho neposlouchaly a neposlušně vystřelovaly do výše.

Malfoyova reakce byla přesně opačná. Koutky úst mu klesly k zemi. „To se stává, když máme tréninky po sobě a ty seš neskutečně zpomalený idiot, který neumí vypadnout!“ Zmijozela ještě napadlo, že by mohl druhého chlapce upozornit, jak dobře ho právě urazil, ale nemyslel si, že je potřeba to teď vytahovat.

„Přišel jsi o patnáct minut dřív, ale o to nejde.“

„Vážně? Tak o co jde?“

Harry nevěřil, že to skutečně řekne nahlas, ale mysl ho k tomu nabádala. A tak ji poslechl. „Že ses díval.“

Malfoy zrudl. Nejspíš až ke konečkům prstů na nohách. Na okamžik připomínal Rona, což Harryho skutečně pobavilo.

„Já. Se. Nedíval! Co bych na tobě asi tak viděl?“

Právě včerejšek všechno odstartoval. Poprvé ho napadlo, že by se za vším, za každou záhadou jménem Draco Malfoy, mohly skrývat city. Předtím ho napadaly jiné důvody. „To je v pohodě. Mně se to líbilo. Že ses díval.“

Harry nevěřil vlastním uším. Vůbec neměl v plánu něco podobného říct, takže okamžitě taktéž zrudl. Najednou stáli na chodbě dva rudí chlapci a pokoušeli se na sebe nedívat. Jeden proto, že se díval a druhý proto, že mu to nevadilo.

„Další důkaz. Tenhle je pěkně pitomej. A hlavně nepravdivej!“ vyhrkl Malfoy a poprvé toho dne se mu klepal hlas.


Šestý důkaz, že Draco Malfoy miluje Harryho Pottera.

„Když skončila válka, nemusel ses vracet do Bradavic. Vlastně se tomu hodně lidí divilo. Vím, že ti McGonagallová nabídla dálkové studium, aby ses vyhnul negativním reakcím, protože někteří v tobě pořád viděli Smrtijeda, který se jen chytře vyhnul vězení. Ale vrátil ses. Proč?“

Draco vydal podivný zvuk. Něco mezi vydechnutím a zavrčením. „To je furt proč. Prostě proto. Protože jsem chtěl. Protože Manor nenávidím. Protože bych se nudil. Protože…“

„Jsem tady já!“ dořekl Harry.

Malfoy zakroutil hlavou, ale nenašel sílu nic namítat. Potter by ho stejně neposlouchal.


Sedmý důkaz, že Draco Malfoy miluje Harryho Pottera.

Harry cítil, že teď přišel čas k vážnějším věcem a důkazům. Skoro nedýchal, když se opět dokázal podívat do šedých očí. Poslední dobou měl pocit, že v nich vidí tolik. Doufal jen, že si to nepředstavuje. Že city a emoce vepsané vevnitř jsou skutečné.

„Zachránil jsi mě,“ zašeptal Harry.

Draco zavřel oči. V hloubi duše se bál, že něco podobného Potter vytáhne, protože na některé otázky neexistovaly odpovědi. Slyšel, že Potter zase přistoupil blíž, ale Draco nenašel sílu couvnout. Možná už byl unavený, jak se celý život vyhýbal všemu, co by mu mohlo ublížit.

„Nikdy jsem nechápal, proč jsi to udělal. Kdybys mě vydal Voldemortovi, odměnil by tě. Vyhráli byste válku. Proč bys všechno riskoval?“

V mnoha ohledech se jednalo pouze o řečnickou otázku. Harry na odpověď přišel sám. Teď potřeboval, aby ji našel i Draco. Pokud ji už ovšem nenašel dávno a teď se ji jen pokoušel skrývat před světem.

Zase přistoupil blíž. „Bylo to, protože jsi nechtěl, abych umřel?“ Naděje v hlase Draca probudila k životu. Otevřel oči a zapřel se.

„Zachránil jsem tě, protože Pán Zla byl šílenec, a kdyby vyhrál, nikdy by mi nedal pokoj!“ Opakoval lež často, v mnohém si na ni zvykl. A hodně lidí jí věřilo. Ale poprvé mu zněla chabě a prázdně.

„Jasně,“ přikývl Harry. Kdyby natáhl ruku, mohl by se blonďatého chlapce dotknout. Osud je velmi zvláštní, dřív by ho něco podobného nikdy nenapadlo. Teď stěží myslel na něco jiného. „Přesto ti děkuju.“

Draco jen nepatrně přikývl.


Osmý důkaz, že Draco Malfoy miluje Harryho Pottera.

„Vím, co ti matka řekla, když tě viděla naposledy.“

Úplně poprvé se v Dracových očích objevil nefalšovaný děs. Matku odváděly v poutech, křičela na něj hrozná slova. Draco netušil, co ho zasáhlo víc. Fakt, že zná pravdu, že ji nedokázal skrýt, nebo význam vět. Obojí mu v danou chvíli připadlo příšerné. A strašně to bolelo.

Matka vždycky nosila perfektně učesané vlasy, ale když ji odváděli, měla je rozčepýřené. Hodně připomínala svou bláznovou sestru Belatrix. „Stejně tě nikdy nebude milovat! Obětoval jsi všechno pro nic!“

Celou noc si pak opakoval, že měla pravdu.

„Neslyšel jsi nic.“ Kéž by si vzpomněl na kouzlo zapomnění. Použil by ho na oba. Jenže teď si stěží pamatoval, jak se dýchá. A i to mu dělalo problémy.

„Malf… Draco, neměla pravdu,“ řekl Harry, jak nejsrozumitelněji dokázal.

Zmijozel vzhlédl. Málokdy dokázal snést pohled zelených očí, ale tentokrát, poprvé, v nich našel útěchu.

Harry zase udělal krok blíž. Stál už velmi blízko. „Bude tě milovat,“ promluvil a opět si dovolil se usmát. „Vlastně tě už dávno miluje.“

V Dracových očích se mihly uličnické ohníčky. Skoro jako by ožil. „Myslela Greengrasovou. Má matka. Neměl bys být tak domýšlivý, aby sis myslel, že se vždycky musí jednat o tebe.“

Harry se rozesmál a lehce do Draca strčil. Byl rád, že strach zmizel. Že se Draco začínal otevírat. Přiznávat se.

Draco se najednou rozhlédl po chodbě. Zela prázdnotou, ale nedokázal přestat myslet, co by se stalo, kdyby je někdo vyrušil. Zničila by se posvátná chvíle a všechno by se rozpadlo? Proto na Harryho kývl a ukázal na nejbližší učebnu. Harry pochopil, sebral si věci a následoval Draca.

Když se zavřely dveře, ihned si uvědomili, že jsou spolu v uzavřeném prostoru, že je zde nejspíš nikdo nevyruší.

Draco k němu stál dlouho otočený zády, třásla se mu ramena. „Vážně mě už miluje?“

Harry ho roky znal jako arogantního spratka a strašně dlouho mu trvalo, než odhalil, že se jedná pouze o přetvářku. Stejně ho ale překvapilo, když zaslechl v jedné větě tolik emocí. Zasáhlo ho to jako přívalová vlna. Srdce se mu sevřelo. „Ano,“ přitakal.

Zmijozelský chlapec se obrátil, zmatený. „Ale… ale proč? Po tom všem? Jak by mě mohl… milovat?“

Na úplně stejnou otázku se ho ptal Ron, když se Harry kamarádům svěřil. Hermiona jen vzdychla. Prej to věděla vždycky. Ale Ron se kysele ksichtil a neustále předhazoval špatné vzpomínky. Vzpomínáš, jak nás tenkrát…

„Poprvé ho to napadlo, když jsi ho zachránil. Musel nad tím hodně dlouho přemýšlet a pak narážel na další a další nesrovnalosti, až nakonec došel k přesvědčení, že jej asi miluješ. Ale ta představa mu najednou nepřišla vůbec odpudivá. Upřímně ze začátku nic nechápal. Ani netušil, že by ho kdy mohl přitahovat kluk. Ale dělo se to. Začínal si tě víc všímat. Při hodinách, ve Velké síni, na chodbách a viděl mnoho úžasných maličkostí. Jak se směješ, když si myslíš, že tě nikdo nevidí. Jak se soustředíš a pokoušíš se ze sebe dostat to nejlepší. Jak pomáháš přátelům, ale nic za to nechceš. Udělal jsi hodně špatných rozhodnutí, to už nikdo nesmaže, ale na konci ses rozhodl správně. Nejsi špatný člověk, jen jsi prostě neměl štěstí na rodinu. Věř mi, že tohle on moc dobře chápe. Občas děláme šílené věci, abychom se dokázali udržet příčetní. Miluje tě a myslí, že i ty miluješ jeho.“

Přišel čas přestat mluvit nepřímo.

Harry se nebál. Nestyděl se. Nevadilo mu se přiznat.

„Já tě miluju a myslím, že i ty miluješ mě.“

Draco se ani nehnul. Nemrkl. Dokonce se zdálo, že nedýchá.

„Ještě jsi mi slíbil dva důkazy. Nemysli si, že tě nechám vyvléknout,“ pronesl nakonec. Ale tentokrát udělal Draco krok k Harrymu.


 Devátý důkaz, že Draco Malfoy miluje Harryho Pottera.

„Zůstal jsi.“

Blonďatý chlapec se zamračil, ale Harry rychle pokračoval, aby mu to vysvětlil.

„Když jsem ti řekl, že mám důkazy o tvé lásce, zůstal jsi tady a vyslechl sis je. Kdyby ti to připadalo nemožné a bláznivé, prostě by ses mi vysmál a odešel.“

„Tomu se říká zvědavost!“ vykřikl Draco, ale vlastně se umíval. Nedokázal se již tvářit vážně.

„Ale no tak! Už to konečně přiznej! Miluješ mě!“

Zelené oči svítily, dávno věděl, že vyhrál, ale chtěl to slyšet. Přál si to velmi dlouho.

Jenže s Dracem hodně věcí nikdy nebude snadných a Harry si musel začít zvykat. „Ještě mi dlužíš poslední důkaz. A ten musí být vážně něco, aby mě přesvědčil!“

„V tom případě je dobře, že to nejlepší jsem si nechal na konec.“


Desátý důkaz, že Draco Malfoy miluje Harryho Pottera.

Draco nedočkavě vyčkával, zatímco se Harry uličnicky šklebil. „Takže?“ zakroutil Zmijozel hlavou.

„Poslední a nejprůkaznější důkaz je, že tě teď a tady políbím.“

Nestihl nic říct, protože Harry překonal poslední krok mezi nimi, konečně, jednu ruku položil Dracovi na zátylek, druhou na krk a přitáhl ho k sobě. Draco byl o něco vyšší, proto si Harry musel stoupnout na špičky. Ještě nikdy nelíbal kluka, ještě nikdy nelíbal nikoho, do koho by byl tak šíleně zamilovaný. Na koho nemohl poslední dny, týdny a možná dokonce roky přestat myslet.

Netušil, že se všechno jedním dotykem rtů na rty změní.

Měl to být jen polibek. Krásný a příjemný, ale Harry od toho mnoho neočekával.

Asi proto, že se ještě nikdy nelíbal z lásky.

Dracova ústa ho okamžitě přijala a Dracovy ruce objaly.

A všechno se změnilo.

Roztočilo a zastavilo.

Ožilo a umřelo.

Nadechlo a vydechlo.

Tělem Harrymu projela vlna horka, srdce se mohlo zbláznit radostí a mysl, mysl přestala poprvé v životě fungovat.

Jestli měl někdy pochybnosti, nyní se definitivně ztratily v nicotě, protože tohle bylo správné. Tohle byl důvod, proč se lidé rodí a hledají spřízněné duše.

Držel Draca Malfoye, líbal Draca Malfoye a miloval Draca Malfoye. A chtěl to vykřičet do světa.

„Miluju tě,“ zašeptal Draco a opřel se čelem o Harryho. Měl zavřené oči, ale když je otevřel, smály se. Jako ještě nikdy.

„Asi jsem měl tímto důkazem začít. Ušetřil bych si mnoho řečí,“ zavtipkoval Harry. Nemyslel si, že někdy najde sílu Draca pustit.

„Stejně nechápu, jak jsi na celé tohle divadlo přišel,“ odvětil Draco, ale odpověď nečekal, proto ho překvapilo, když se Harry začal smát.

„No… vlastně. Pamatuješ na loňský rok na lektvary? Vyhrál jsem od Křiklana lektvar.“

Zmijozel se maličko odtáhl. „Jaký lektvar?“ Zněl nejistě. Asi už navždy se bude bát, aby neztratil, co právě získal.

„Felix felicis.“

„Ty sis vzal…“

Harry přikývl a skousl si ret. „Většinu jsem vypil loni, ale něco mi zůstalo. Pár kapek. Později jsem na něj zapomněl, ale Hermiona mi to dneska připomněla. Už dlouho jsem si s tebou chtěl promluvit, ale bál jsem se, že nenajdu správná slova. Tak jsem si trochu pomohl.“ Maličko nakrčil nos. „Nezlobíš se, že ne?“

Jasně, že Draco zakroutil hlavou. Bylo mu jedno, jak se to stalo. Záleželo jen, že se to stalo. Že stál Harry vedle něj. Nikdy si ani na vteřinu nedovolil doufat v podobný konec. Malfoye šťastný konec nečekal. Tvrdili mu dlouhé roky, že špatně skončí.

A pak ho Harry zase políbil.

Reklamy

11 komentářů: „10 důkazů, že Draco Malfoy miluje Harryho Pottera

  1. provypraveni píše:

    Těžko říct, co lepšího si člověk může přát k ránu najít, když se vzbudí ze zlého snu. Je to naprosto super. Strašně roztomilá věc, ve které je Harry k sežrání. A ano, jeho tón mi zněl v hlavě většinu času jako vyrovnaný a věcný, takže skvělá práce. Úplně mám chuť sepsat svých vlastních deset důkazů, proč miluju Draca Malfoye. 😀 Ta povídka mi udělala velikou radost! Díky, hádě. Už ti vymýšlím další téma!

    To se mi líbí

  2. KalamityJane píše:

    Jsem jako Draco – přesně tohle jsem dnes potřebovala slyšet (cist) a ani jsem o tom nevěděla. 😀 děkuji, moc jsem se bavila, zvedlo mi to náladu o sto procent a já se tu krenim jako idiot. 😀
    Jo a zlatounka mě
    u tebe vždycky hrozně rozčilovala 😀

    To se mi líbí

  3. Sonka píše:

    Nádherné… došli mi slová, čo sa bežne nedeje, ktorými by som vyjadrila, čo všetko po prečítaní cítim… vďaka tvojmu písaniu sa do Draca s Harrym zamilovávam zas a znovu. Vďaka tebe si uvedomujem, že tí dvaja skrátka patria k sebe a vždy patriť budú 🙂

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s