Andromeda – 4. kapitola

maxresdefault-1

Andromeda pokračuje.

Asi bych měla říct, že Andromedu nelze brát úplně vážně. Je to pro mě jen odpočinková povídka, u které nemusím myslet na nic a prostě si jen psát.

Takže ve čtvrtek, kuřátka.


Tohle funguje

„Ehm… medvěd?“ zeptal se znovu Ron a zdálo se, že stále ještě nerozhodl, zda a jak moc se mu Harryho zvíře líbí. Natáčel hlavu na stranu a ve tváři měl výraz hlubokého zamyšlení. „Medvěd.“

„Ano,“ přikývl Harry. „Stejně jako Malfoy.“

Ron se při posledním slově zaškaredil. „To je asi jediná nevýhoda. Jinak se mi to líbí. Medvěd je super.“

Harry se usmál. V hlavě měl zmatek, z různých důvodů. Alespoň jednu záležitost chtěl mít vyřízenou. Vstávat s pocitem, že je rozhodnuto. A zbytek… zbytek vyřeší později. Dean Thomas seděl na druhé straně společenské místnosti, v ruce držel jablko a přehazoval si ho z ruky do ruky. A díval se na Harryho, vlastně ho pohledem propaloval a ani se to nepokoušel skrývat. Harry kvůli tomu vylil dýňovou šťávu a celou dobu mu podezřele hořely tváře.

„Takže zůstaneš u medvěda?“

Harry pokrčil rameny. „Nevím. Asi se rozhodnu na poslední chvíli. Ale upřímně mě nic jiného nenapadá. Medvěd se mi zdál celkem fajn, než ho McGonagallová přidělila i Malfoyovi.“

Ron soucitně pokýval hlavou, oči mu však bloudily po společenské místnosti. Podezřele často se zastavovaly na schodech vedoucích do ložnic. „Na to kašli,“ vydechl nakonec. „Budeš stoprocentně lepší medvěd než Malfoy.“

S tím Harry musel souhlasit. A pořád existovala šance, že si Malfoy vybere jiné zvíře. Něco, co by se k jeho snobské povaze hodilo víc.

„Poslouchej,“ vydechl z ničeho nic Ron a nadzvedl obočí. Naklonil se k příteli a zvědavě se zeptal: „Co se stalo mezi tebou a Deanem?“

Jestli byl předtím Harry rudý, tak teď zbledl, že by mohl splynout se stěnou. Musel se hodně ovládnout, aby se nepodíval směrem k Deanovi. I když s ním sdílel ložnici, dařilo se mu držet odstup. Většinu času se prostě pověsil na Rona a odcházel a přicházel zásadně jen s ním. Dean si netroufal cokoliv říct před někým dalším. „Proč?“

„Protože se poslední dobou chová fakt divně. Navíc se mě ptal, jestli si něco neříkal.“

„Jako o čem?“ Tentokrát se na Deana podíval. Udělal to zcela automaticky a až příliš pozdě si svou chybu uvědomil. Dean se okamžitě zamračil a jablko mu spadlo na zem.

„No o něm. Ptal se, jestli si neříkal něco o něm,“ upřesnil Ron.

Naštěstí se v tom okamžiku objevila Hermiona, vlasy měla stažené do drdolu, v náručí držela knížky a mračila se. Harry si všimnul, že se několikrát otočila směrem k ložnicím, jako by přemýšlela, jestli se nemá vrátit. Když došla k nim, sedla si vedle Rona a knihy hodila na stůl před sebe. Ron na Deana okamžitě zapomněl. Vlastně nejspíš zapomněl i na Harryho.

„Stalo se něco?“ promluvil Harry a sám se na schody zadíval, jako by mu mohly nabídnout vysvětlení.

„Ale ne. Nic. Všechno je v pořádku. Teda Parvati je nějaká divná, ale… to je jedno,“ mávla rukou Hermiona.

Společně se pak vydali na snídani do Velké síně. Hermiona Harrymu vyprávěla všemožná fakta o medvědech hnědých, která přes noc načetla. Harry – nedokázal pochopit, kdy stihla dojít do knihovny a ještě si všechno nastudovat – hltal každé její slovo. Vlastně se nemohl dočkat pondělní hodiny.

Na zvěromágství však zapomněl ve chvíli, kdy na snídani dorazil i Malfoy. Držel se za ruku s Parkinsovou a na Harryho se ani nepodíval. A Harry… no prostě něco cítil. Nakonec se usnesl, že se jedná o vztek. I když už nedokázal určit, proč se vlastně zlobí. Malfoy ho mnohokrát vytočil, ale většinu času mu byl otravný Zmijozel prostě ukradený. Ještě před pár dny by si vůbec nevšiml, jestli dorazil na snídani. A s kým.

A to nebylo zdaleka všechno. Asi minutu po zmijozelském páru, se ruku v ruce zjevila Ginny s Deanem. O něčem se zapáleně bavili, Ginny se dokonce usmívala. A Harry si připadal pod psa, vlastně ani netušil proč.

Odnesl si z toho všeho však velké rozhodnutí. Musí si s každým z těch tří promluvit. Deanovi říct, že ho má rád jen a pouze jako kamaráda. Malfoyovi oznámit, že ho stále nenávidí. A Ginny… to ještě nevěděl. Měl ji rád. Měl ji vážně moc rád. Akorát…


Hermioně další zamilované psaní nedošlo, takže se na sebe s Ronem culili a Harry poznal, že by měl vyklidit pole. Byla sobota a upřímně si neuměl představit, jak zbytek dne stráví. Vlastně si připadal docela sám a štvalo ho to. Stavil se na chvíli u Hagrida, vylámal si zuby na griliášové hrudce, dal si čaj a pomohl Hagridovi nakrmit testrály. Pak se vydal zpátky do hradu.

Na začátek října bylo venku stále ještě docela teplo, takže na břehu jezera zahlédl několik párů. Netušil, jestli má takovou smůlu, že narážel jen na zamilované jedince, nebo se prostě celá škola po válce rozhodla spárovat a on jediný zůstal sám.

V jeden okamžik dokonce začal uvažovat nad Romildou. Jistě, byla jím nezdravě posedlá, několikrát se mu pokoušela vloudit nápoj lásky a měl pár kilo nadváhy, ale bojovala na správné straně války. A s nikým nechodila.

„Pottere!“ ozvalo se za ním. Zmijozelský hlas ho vytrhl z přemýšlení nad podivnými myšlenkami.

„Zabini?“ rozhlédl se kolem a uvažoval, co by mu zrovna Blaise Zabini mohl chtít. Zdálo se, že vrozená nenávist mezi Zmijozelem a Nebelvírem po válce zmizela, alespoň u Zabiniho určitě.

„Pottere, tebe najít je docela náročný úkol,“ postěžoval si chlapec a pokoušel se vydýchat, kravatu měl nakřivo. Netušil, že Harry většinu času chodí po škole zahalený v neviditelném plášti. Kvůli jistým lidem.

„Potřebuješ něco?“ Nebelvír si pořád nebyl jistý, zda se nejedná o nějakou past.

„Vlastně ano. Chci s tebou o něčem mluvit.“

Harryho okamžitě napadlo, zda se nejedná o Malfoye. Srdce měl až v krku a skoro ani nedýchal. Dělalo mu velkou práci ze sebe dostat klidné: „Tak mluv.“

Zabini šel rovnou k věci. Měl to v povaze. „Potřebuju, abys při hodinách Zvěromágství držel Draca a Thea dál od sebe. Poprosil bych někoho jiného, ale nikdo nepřichází v úvahu.“

Něco podobného Harry rozhodně nečekal. Bylo to možná jen pár vteřin, ale připadalo mu, že na Zmijozela hledí nepřiměřeně dlouhou dobu. Možná celou věčnost. Upřímně mu nedocházelo, proč se na to ptá právě jeho. „A jak si jako představuješ, že to udělám?“

„Bav se s Theem. Když budete pracovat ve dvojici, vyber si Thea. Prosím tě, Pott… Harry. Theo proti Nebelvíru nic nemá, nikdy se na stranu Pána Zla nepřidal. I když na něj jeho rodina hodně tlačila.“

Mohl by to udělat. Vlastně mu nic z toho zase tolik nevadilo, ale rozhodně nic nechápal. Vždyť Nott se s Malfoyem znal od dětství. Proč by zrovna Harry měl mezi nimi dělat zeď? „Já tomu vůbec nerozumím.“

Blaise vyčerpaně vydechl a sklonil hlavu. Evidentně se mu nechtělo o rozepři ve zmijozelské koleji mluvit, ale cítil, že mu nic jiného nezbývá. „Není to teď mezi nimi zrovna růžové. Pohádali se.“

„Kvůli čemu?“

„Hádej, kvůli čemu by se asi tak mohli pohádat? Kvůli holce. Parkinsové konkrétně. Theo je do ní zamilovaný už něco málo přes rok. Jenže Pansy je zhruba stejnou dobu zamilovaná do Draca. A Draco… ten neví, co je láska. Theo se proto na něj zlobí, protože Pansy jen využívá. Ve skutečnosti ji nedokáže ani vystát. Neptej se mě, proč s ní tedy je. Já nevím. Jedno je ale jisté, tady ten milostný trojúhelník ničí naše kamarádství. A já se z toho si zblázním. Všichni čtyři máme rodiny v Azkabanu. Jsme úplně sami a máme jen sebe. Pokud se rozpadneme…“

Najednou se Blaise zarazil. Uvědomil si, že řekl víc, než měl.

„Asi ti naše problémy přijdou k smíchu,“ dodal.

„Ts… tomu ty říkáš problémy? Já ti řeknu, co jsou problémy.“ A taky řekl. O Ginny s Deanem a jejich rozchodu, líbání se s Harrym a následném vrácení se k sobě. Mluvil i o Hermioně a milostných dopisech, které se Ronovi rozhodně nezamlouvají. Jediného Malfoye vynechal. „Takže o milostných trojúhelnících mi nic vykládat nemusíš.“

Blaise se smál. „Merline, to ne!“ vydechl. Ulevilo se mu, že si z něj Potter nedělal legraci. „A kdo líbal líp? Thomas nebo Weasleyová?“

Harry by nevěřil, že se někdy dočká doby, kdy se bude uprostřed chodby smát se Zmijozelem a cítit se uvolněné. Na druhou stranu… nikdy by nevěřil, že se s jiným bude líbat. Po válce se stalo hodně divných věcí a nebyl si jistý, kde a jak se zastaví.

„Asi Ginny,“ připustil Harry. „Ale to je jedno. Ani s jedním nic neplánuju.“

Blaise rychle přikývl. „Rozumné řešení. Chození všechno jenom zbytečně komplikuje!“

„Přesně moje řeč.“

„Takže to uděláš?“ Pokusíš se ty dva pitomečky udržet od sebe?“ V hlase mu znělo hodně naděje a Harry by ji nedokázal zabít, proto přikývl.

„Udělám, co budu moct.“


Harry si v hlavě vytvořil seznam. Velmi krátký, ale nadmíru důležitý.

Promluvit se s Deanem a vysvětlit mu, že mezi nimi nic být nemůže.

Promluvit si s Malfoyem a vysvětlit mu, že mezi nimi nic být nesmí.

Promluvit si s Ginny a dát ji najevo, že by možná měl zájem, ale nechce Deana ještě víc ranit.

I když se mu nesmírně nechtělo, jakmile zahlédl Deana, rozběhl se za ním. Nebylo mu nejlépe, ale nevzdal se. Porazil přece Voldemorta! Zvládne říct kamarádovi, že ho nemiluje. Čím dřív seznam splní, tím lépe. Oddychne si a rozhodně se mu bude lépe spát.

Jakmile ho Dean spatřil, opět se zamračil. Přátelství se zdálo u definitivního konce, ale Harry by si ho přál zachránit. Nezachoval se možná nejlépe, ale nic neudělal úmyslně. Prostě jen zazmatkoval.

„Deane,“ začal a připadal si jako na popravě. Nadechl se k dlouhému monologu, který si předtím připravil. „Já…“

„Ušetři mě, Harry. Myslím, že jsem pochopil, že nemáš zájem. Víc už se o tom nebavme. Nikdy!“ vyštěkl Dean. Příliš hlasitě a příliš naštvaně. Havraspárský chlapec se za nimi otočil a vypadal polekaně. Podle všeho však nic důležitého neslyšel.

Dean Harryho obešel a velmi rychle zmizel. Neohlídl se a Harrymu pomalu začínalo docházet, že přátelství asi obnovit nedokážou. Rozhodně ne teď. Třeba časem. Jenže nemohl Ginny naznačit, že by o ní měl zájem. Jak by se Dean asi tvářil, kdyby ho odmítl a ještě mu přebral holku?

To prostě nešlo.

 V tom případě zbýval pouze Malfoy.

K Harryho smůle Malfoy celou sobotu nevystrčil paty ze zmijozelské společenské místnosti. V neděli ráno se Hermiona pohádala s Ronem a odebrala se raději do knihovny. Ron nejdřív chodil sem a tam a nadával, nakonec si rozmrzele lehl do postele a pořád si něco mumlal. Harry u něj chvíli seděl a pokoušel se ho přesvědčit, aby si zahráli šachy. Když neuspěl, sebral Pobertův plánek a nechal kamaráda být.

Kolem poledne se Malfoy konečně odpojil od Parkinsové a sám se vydal… někam. Harry sledoval osamocenou tečku, jak prochází hradem. Zastavila až u jedné z učeben, vplula dovnitř a další minuty se nehýbala. Harry okamžitě vystřelil z Nebelvírské věže.

Zatímco u Deana si přesně připravoval, co řekne. Slovo od slova. U Malfoye prostě vsázel na improvizaci. Došel k učebně, chvíli uvažoval, jestli nemá zaklepat, ale nakonec prostě jen vešel dovnitř. Malinko doufal, že Malfoy při něčem nachytá, ale Zmijozel stál čelem ke dveřím. Opíral se o lavici a vypadalo to, že na něco čeká.

„No konečně,“ vyštěkl Malfoy a narovnal se.

Harry nejprve zavřel. V mysli mu naskočila zbloudilá myšlenka, zase sami, ale rychle ji zaplašil. Na podobné věci nesměl myslet. Nikdy. „Chceš říct, že čekáš na mě?“ odsekl jízlivě Harry. Blonďatý chlapec v něm vyvolával to nejhorší.

„Si myslíš, že o tom tvém pitomém plánku nevím? Víš, kolikrát jsem tě s ním viděl? A znám tě, věděl jsem, že když budu sám, zase přilezeš.“

Harry sevřel ruce v pěst. Chtěl dětinsky odseknout, že rozhodně nedolejzá, ale na poslední chvíli se zarazil. Jen by to rozvířilo vody a Harry si přál co nejrychleji zdrhnout. Vyřešit, odškrtnou si splněný cíl v seznamu a celou kapitolu s Malfoym uzavřít.

Malfoy měl evidentně ale jiné plány. Udělal krok k Harrymu.

„Na to zapomeň,“ vyhrkl Harry.

Malfoy nadzvedl obočí, trochu natočil hlavu a měl malinko pootevřené rty. A Harry od nich neodtrhl zrak. Nejraději by se proklel, že zase myslí na líbání se s nejméně vhodnou osobou. Ale jedna, poslední, pusa by přece nic nezměnila. Do pekla se řítil tak jako tak.

A Draco rychle poznal změnu v Harryho postoji. Harry nesnášel, jak se poté Zmijozel usmál. Viděl v tom škodolibou radost. Ale ani to mu nezabránilo ustoupit, když Draco došel až úplně k němu, položil mu ruce na tváře – Harry si připadal opravdu zvláštně a nedočkavě – a políbil ho.

Co to sakra dělali?

A proč s tím pořád pokračovali?

Nešlo neuhádnout proč. Protože vzájemné dotýkání bylo příliš dobré. Elektrizující, nabíjející, energické. Nemohli spolu mluvit, ale tohle jim evidentně fungovalo.

Harry se k Dracovi okamžitě přidal. Zavíral oči, aby zapomněl, o koho se jedná a směl se propadnout do tmy a vnímat jen pocity. Tisíckrát zesílené, spalující, úžasné, krásné a naplňující… Nikdy si nedokázal přesně vzpomenout, proč dělá chybu.

 Malfoyův jazyk mu zkušeně vklouzl do úst a společně s tím se jedna Zmijozelova ruka odlepila od Harryho tváře a sklouzla níž. To Harryho upřímně vyděsilo. Pokusil se odtrhnout, ale Malfoy ho nechtěl pustit.

„Malf… Malfoyi,“ podařilo se mu vyslovit.

Bojoval s nerozhodností. Nerozhodností zůstat a užít si to, nebo rozkoš ukončit a později nelitovat chyb. Nebelvír v něm vybíral druhou možnost. Položil šedookému chlapci ruku na hruď a odtlačil ho od sebe. „Co to děláš?“

„Co bys asi řekl, Pottere?“ vykřikl Malfoy, ale skutečně nechal Harryho být.

„Fajn, tak jinak. Proč to děláš?“

Draco okamžitě zrudnul. Harry si dokonce myslel, že v následující vteřině vystřelí z učebny, ale nakonec se odpovědi dočkal. I když to ani v nejmenším nečekal. „Protože je to kurevsky dobré! A ty to, Pottere, taky cítíš! Vím to!“

Takové přiznání Harry upřímně nečekal. Ale nešlo nesouhlasit. Svět se mu rozpadal.

„Nenávidím tě. Nedokážu s tebou být v jedné místnosti a necítit vztek. Mezi námi to nic nemění, ale nikdo neříká, že spolu musíme mluvit,“ dodal ještě Malfoy a přešel ke dveřím. Ruku položil na kliku, ale nepohnul s ní. „Zítra večer na Astronomické věži?“ navrhl Draco.

2 komentáře: „Andromeda – 4. kapitola

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s