100 Happy days

Výzva, výzva, výzva! Ty já ráda, takže když Kasp přišla s tím, že si po dobu sta dní bude zapisovat, co jí v ten den udělalo radost, nemohla jsem ji v tom nechat samotnou. Klidně můžete na jejich stránkách kontrolovat, jestli to nefláká. Takže… jdeme na to. 🙂

1. Bydlela jsem hned vedle práce. 73 metrů a dvanáct schodů. A bylo to super. Minuta od práce – pět, když jsem se zakecala s uklizečkou (v práci, u mě doma fakt ne). Jenže s tím je konec. Teď bydlím dál. Ne nepřekonatelně dál, ne nekonečně dál a ne hrůzostrašně dál. Ale 2 kilometry a devět přechodů přes centrum je prostě nezvyk. A já jsem dnes POPRVÉ (ať zazní kostelní zvony) přežila cestu z práce. Mrholilo, foukal zatraceně studený vítr, samozřejmě tma jako v pr…pračce (eee) a neustále mi tekl sopel – nesnáším, když mi teče sopel a přiznávám se, že jsem si ho utírala do rukávu, já prase! Ale na druhou stranu bylo zvláštní ticho, nejezdila žádná auta a v kuželech světla od pouličních lamp vypadal déšť  krásně. Obvykle se tmy bojím, ale dneska jsem si připadala překvapivě dobře. Nikdo mě nepřepadl – to bylo asi nejlepší (i když s tou nudlí u nosu možná nic zvláštního), – a když jsem došla domů, byla jsem na sebe tak hrdá, že jsem nevyměkla a nejela trolejbusem, že to prostě muselo být štěstí. #nejsemorezavatko (30.10.2017)

2. Ranní mazlení s Kimounem. Trocha chlupů, jeden škrábanec a olízané ucho.(31.10.2017)

3. Říkali leden, ale spíš únor a možná březen. To je spousta času a hodně čekání. Nestydím se přiznat, že moje těšení se na cokoliv bývá někdy až… k nesnesení. A na film Call me by your name se těším opravdu hodně – takovým tím téměř nezdravým způsobem, ale tak je to u mě vždycky. A když mi kamarádka – děkuju žížalo, děkuju –  oznámila, že má vyjít už teď v listopadu, málem jsem se… No ne, ale fakt! Tomu se říká moment nezředěného štěstí. Taková banálnost a já z toho byla úplně paf. #doprdeleuzzachvili!!!!!! (1.11.2017)

4. Starý byt předán majiteli, všechny věci přestěhované. Přichází čas na novou kapitolu v novém bytě, který se mi moc líbí. Koupila jsem si vánoční skleničky. A v mrazáku mám zmrzlinu. (2.11.2017)

5. Jezdit do práce na koloběžce je TAKOVÁ sranda!!! (3.11.2017)

6. Jezdit na koloběžce z práce je ještě větší sranda!!! Hlavně je to taky z kopce, že (4.11.2017)

7. Ležím v posteli a mám na sobě chlupaté ponožky, odporně žluté s ještě odpornějšími růžovými květy. A když se teď na ně tak dívám, na patě je přilepený chuchvalec psích chlupů. Koupila jsem si vánoční skleničky – ANO, vánoční, na začátku listopadu a pokud s tím mám někdo problém, začnu zpívat koledy – a tak z nich furt piju. Opařila jsem si jazyk a byla už asi stokrát na záchodě. A chystám se na cestu sto jedna, hned jak to tady dopíšu. Aspoň zjistím, co mě tlačí do zad. Připadá mi, že se Kimounovi chce jít ven, ach jo, na rozdíl od králíka, který se se mnou od stěhování nebaví. Dneska jsem nic neudělala. Jen se tu válím. V těch příšerných ponožkách. A strašně se mi chce na záchod. Jenže když se pohnu, pes vyletí, protože si myslí, že jdeme ven. A králík se schová, protože si myslí, že jdeme ven. A někde mezi tím jsem došla k zásadnímu rozhodnutí (kolikáté tento týden?) a mám z toho radost. I když nevím, jak cokoliv z toho dopadne. #chlupateponozky (5.11.2017)

8. Tancovala jsem. A já nebudu se bát o to co má být. Stejně to co v sobě mám, mi nemůžeš vzít. #poetika (6.11.2017)

9. Včera jsem si napsala seznam věcí, které jsem dneska musela splnit, protože jsem je neustále odkládala. Přiznám se, že když jsem se na něj včera dívala, říkala jsem si takové to: No to určitě. Ale světe div se, a div se hodně, já všechno splnila! :O Nečekal to nikdo, já především a pýchou se skoro dusím. #Iamfuckingqueen (7.11.2017)

10. Jsem doma! A to po příšerné směně úplně stačí! (8. 11. 2017)

11. V noci je super ticho. Psát v noci je zážitek, který se nezapomíná. (9.11.2017)

12. Měla přijít kamarádka, takže jsem uklidila, uvařila, napekla!!! A teď si připadám jako kuchtička. 😀 Pak jsem si skoro všechno zase sama snědla, protože kámoška drží dietu. Musím se pochválit, fakt mi to chutnalo. (10.11.2017)

13. Ne na všem se v rodině shodneme. Asi je to normální. A přežít rodinný oběd – v klidu a pohodě, navzájem se nepovraždit, nepohádat se a odejít s dobrou náladou – považuji za úspěch a jsem za něj vděčná. Blíží se Vánoce, je třeba trénovat. #cernaovce 😀 (11.11.2017) Edit: Si takhle v noci čtu knížku, co mi půjčila ségra, a co se nedočtu: Nebuď ovce! Když už ovce, tak černá. No tak aspoň něco je úspěšně splněno. 🙂

14. Dneska jsem se tak rozesmála, když jsem pila, že mi voda vystříkla nosem. A kvůli takové blbosti… Ale kvůli blbostem jsou nejlepší záchvaty smíchu. No ne? (12.11.2017)

15. Žiju! A přežila jsem. 🙂 A nakonec ten den nebyl zase tak hrozný. Hrála jsem Simíky, zpívala s kamarádkou holubí dům a nešla do práce. (13.11.2017)

16. Vykulila jsem se z postele špatnou nohou – od rána blbá nálada. Venku moc zima, doma moc horko, voda moc vodová. Tož chápeme se ne? A ještě k tomu mě čekalo odpoledne v práci. ALE! Ale – a kdyby se někdo ptal, tak se to nestalo – s alkoholem se každá směna dá celkem zvládnout. A všechno se zlepší. Voda přestala být vodová. Aspoň, že tak. (14.11.2017)

17. Upřímně nevím, co si mám dnes vybrat. Tolik situací, kdy jsem se mohla potrhat smíchy… Třeba, když jsem v pět ráno zůstala uvězněná v trolejbuse a nešlo se dostat ven. Nebo když mě secvakly dveře na fotobuňku v obchoďáku a nechtěly se otevřít. O mé první vlastnoruční pizze už nemluvím, jen poznamenám, že jsem ji jedla lžičkou. Jako… nebylo to snadné, ale s úsměvem a v klidu se nakonec dá všechno zvládnout. (15.11.2017)

18. Imitátor ledniček. A jinak nic. Bože, vůbec nic. (16.11.2017)

19. !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!HURTS!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! (17.11.2017)

20. Dnešek je zabitý. Po včerejšku a velmi dlouhé noci v Praze jsem hotová. Ležím v posteli a spím, občas se probudím, něco sním, jdu na záchod a pak zase spím. A zítra musím na ranní do práce, což mi na radosti moc nepřidává. Ale stačí si vzpomenout na včerejší koncert a úžasnou atmosféru a cítím se fakt skvěle. Budu se z toho ještě dlouhou dobu dostávat. (18.11.2017)

21. Práce utekla rychle, pohodová směna. A pohodové odpoledne. Jen kdyby zub nebolel, to by pak byl nesmírný i vesmírný ráj. (19.11.2017)

22. Hrála jsem si s Kimounem. Sice trochu pršelo a bylo dost bahna, ale vylítala jsem se slušně. Na sopel už jsme všichni zvyklí, tak co. Teď sedím u televize a koukám na Prostřeno. A klasicky u toho dostávám hlad, takže si půjdu něco uvařit. A zavrtám se do postele. Takže nejde nebýt happy. 🙂 (20.11.2017)

23. Eeee… Jedla jsem. A jedla jsem hodně, což mě v danou chvíli dělalo vážně šťastnou. Na druhou stranu musím přiznat, že ten pocit poté už zase tak šťastný nebyl, ale to je asi jiný příběh. Prostě jídlo je jídlo, hýbe mým světem. (21.11.2017)

24. Aaa… Dneska náročná volba. Jedna část dne u zubaře, druhá v práci. 😀 A pak si vyber, kdy seš šťastnej. Ale nakonec jsem si uvědomila, že další vrtání za mnou, což považuju za úspěch (už jen… no dobře, ještě párkrát, než bude všechno cajk, ale blížím se, i když pomalými krůčky) a v práci jsem nic nezkonila (aspoň doufám, zatím se nic neobjevilo). A to se přece všechno počítá!!! Jsem šťastná, protože jdu vpřed, ale teď si teda lehám. (22.11.2017)

25. Ztratila jsem někde, někdy během stěhování vánoční soby!!! A to mě pěkně nasralo! Vsadím se, že je nakonec najdu, třeba kolem Velikonoc. Takže jsem to vyřešila lišácky – koupila jsem si nové. 🙂 Až najdu ty staré, budu mít celou smečku. (23.11.2017)

26. Udělala jsem si radost a objednala si na netu pár věcí, které vůbec nepotřebuju. Ale chci je. 😀 #materialismusjaksvina (24.11.2017)

27. V životě jsem nejela v takové mlze! Neviděla jsem ani metr před sebe a docela jsem se bála. Bylo to buď a nebo. Ale hej! Přežila jsem. Nikde jsem nehodila držku, jen dvakrát najela do kaluže. Ale na kaluže jsem už tak trochu expert. Ano, jezdit z práce na koloběžce je stále sranda – asi se to neomrzí. A při večerní cestě do práce v pořádném lijáku taky nutno ocenit. Kolegyně se mě ptala, kdy nastane chvíle, kdy se rozhodnu pro trolejbus. Hodně doufám, že nikdy. Upřímně vím, že jakmile začnou padat z nebe sračky, tak na to prdím a… a dávám výpověď. (25.11.2017)

28. Poslouchám Hurts – cut out my eyes, and leave me blind – a opravuju Háda. Nemusím do práce. Jestli tohle není štěstí, tak už nevím. 🙂 (26.11.2017)

29. Jsem už vážně hodně hluboko ve vánoční náladě. A užívám si ji. Dárek zatím nemám žádný, ale výzdoba stojí za to. 🙂 (27.11.2017)

30. Bábovka a nějaké ty kolínka. (28.11.2017)

31. Dobře jsem se vyspala, zdál se mi celkem divný sen. Vyvenčila jsem pejska, ostříhala králíčka, vyčistila klec, uvařila oběd a šla do práce. Měla jsem pocit mega výkonnosti. A to moc často nebývá. A k tomu všemu mi došel balík. Při cestě do práce jsem se rozhodla, že bude pohodová směna. A nebyla. 😀 Ale já jsem si furt říkala, že je, takže mi to ani nepřišlo. Bezva ne? (29.11.2017)

32. Dnešní den jsem nechtěla, nechtěla, nechtěla, protože jsem věděla, že bude super náročný. Ale je za mnou, já žiju, světy stojí a jsem najezená. Parádička! (30.11.2017)

33. Brácha přišel na návštěvu a bylo to fajneee! Skládali jsme puzzle, pouštěli písničky, pili kofolu a dost jsme se nasmáli. Kimoun se vyběhal s kamarádem a  teď spokojení spí. Vánoční výzdoba je skoro hotová a já se cítím fakt dobře. Kdybych nemusela do práce, bylo by to prakticky dokonalé. (1.12.2017)

34. Kimoun si našel psího kamaráda a takové venčení je hned větší legrace. Domů přišla hladová, mokrá a unavená. Lehly jsme si pak spolu do postele a koukaly na film. Musela jsem sice do práce, ale hej hej hej milá Kasp se mi rozhodla zvednout náladu a vydala další část Přípitku. A tak to byl fakt dobrý den. Hurá! (2.12.2017)

35. Si připadám fakt blbě, podle těchto štěstíček to vypadá, že se celý můj život točí kolem jídla – ach ten prázdnej společenskej život! 😀 Ale nedá se, popravdě se přiznávám, že když jsem dnes vyvenčila psa, doštrachala se do obchodu, táhla se s batohem zpátky a pak s vypětím všech sil (no možná, že ne všech…) ještě uklidila, tak sednout si k telce, koukat na Harryho a jíst přitom zmrzlinu, je prostě RADOST! Jak jsem šťastně kopala nožičkama. 🙂 (3.12.2017)

36. Hrála jsem Simíky. 😀 Strašně dlouho. (4.12.2017)

37. Psala jsem a hrozně jsem se u toho bavila. Dneska byl moc dobrý den. Od rána až do večera. Nic bych na něm neměnila. A večer je úplně nejlepší, protože jsem si zapálila svíčky, pustila Hurts a píšu. A občas zpívám a spolubydlící mi trochu nadává za výslovnost. Prej mám moc tvrdé er. Že jsem falešná jak sviňa, jí nevadí. Za ty roky si zvykla. (5.12.2017)

38. Až nesnesitelně mnoho návštěv u zubaře, až nesnesitelně mnoho peněz, ale dnes, ANO PRÁVĚ DNES, to mám všechno za sebou! A další kontrola až za půl roku. Hej! Už nic nebolí, nic nikde nekrvácí…. prostě nádhera. Děkuju, děkuju, děkuju, že jsem se této chvíle dožila! #zubypohromahuby (6.12.2017)

39. Ale jo…Byl to dobrý den. Nic se nepokazilo a unavila jsem psa. 😀 Víc mě nenapadá, mám nějak prázdno. (7.12.2017)

40. Pečení! Koupila jsem těch surovin asi víc, než jsem měla. 😀 Takže mám cukroví pro sousedy a na příští Vánoce. Hola hej. A s bráchou a ségrou jsme se výborně bavili. 😀 (8.12.2017)

41. K zásadním rozhodnutím docházím často, vždy na procházkách a většinou navečer. Ne všechny zpětně považuji za dobrá, ale asi to tak má být. A dnes večer, samozřejmě, že na procházce, jsem došla k dalšímu. Nevím, jak to dopadne. Většinu svého života ani nevím, co mě čeká zítra ráno, ale teď mám z toho velkou radost. Cítím, že by to mohla být správná cesta. A ano, je to šílenost. Jak jinak. Teď se můžu v klidu dívat na Harryho Pottera (no jo, jsem velkej fanda, kdybyste to z těchto stránek nepoznali) a mít pocit, že mám plán. 😀 Nebo něco jako plán. (9.12.2017)

42. Parádní výlet po lese. Zmrzlé ruce a červený nos (i ten sopel byl) a unavený pes. A nejkrásnější pocit byl, když jsem přišly domů, umyly packy a s horkým čajem zalezly pod deku. K nezaplacení! (10.12.2017)

43. Krásný lenošný den. (11.12.2017)

44. Vzbudila jsem se ve tři ráno a připadala jsem si úžasně vyspaná. Vstala jsem, protáhla se (pozdrav slunci, které mělo vycházet až za nějaké 4 hodiny, brautáál), nasnídala se, šla se projít se psem a v pět vyrazila do práce. Připadala jsem si fakt dobře. Výkonně! I když je pravda, že teď je něco před sedmou ráno a velmi pomalu mě energie opouští. Už si zase tak dobře nepřipadám. 😀 (12.12.2017)

45. Nebudeme si lhát, dnešní den nebyl jeden z nejlepších. Já osobně bych ho nebrala ani jako dobrý, ale jeden světlý okamžik přece musím najít. Taaaaak třeba… JO! Už vím, až tohle dopíšu, skočím šipku do postele, zavrtám se a nevylezu. Ještě se to nestalo, ale už mám z toho TAKOVOU radost! (13.12.2017)

46. Cesta z práce stála za to, protože jsem se nemohla přestat radovat, že mě čeká pět dní volna! A dokonce jsem si chtěla i párkrát radostně poskočit. (14.12.2017)

47. Zvládla jsem tolik věcí! A po delší době jsem šla běhat, jsem na sebe neskutečně pyšná! 😀 A když jsem se pak ještě večer odhodlala jít nakoupit, bylo to skoro jako zázrak.  A vytrhala jsem si obočí. Dobře jáááá! (15.12.2017)

48. Super návštěva, hodně jídla a v televizi Harry Potter a Vězeň z Azkabanu. Budu zkoumat, jak a kdy se na sebe Harry s Dracem podívají a jíst u toho zmrzlinu.  (16.12.2017)

49. Psaní, psaní, psaní a psaní… celé odpoledne. Připadala jsem si super nabitá, jako bych dokázala napsat milion stránek a ještě přitom uběhnout maraton. Ten maraton jsem neuběhla, ale jenom proto, že jsem nechtěla (jo, jasně 😀 ). Ovšem napsala jsem toho fakt hodně! Milión, třeba i dva. (17.12.2017)

50. WOW! Jsme v půlce, KASP! Líbí se mi, že jsme to dotáhly až sem a jsem si jistá, že to zvládneme až do úplného konce. Je to super pocit. (18.12.2017)

51. Hrála jsem bowling! A vyhrála jsem! I když moji konkurenti taky nebyli profesionálové. 😀 Ale třeba jsem talent a nevím o tom. 🙂 Mohla bych hrát bowling častěji, ještě uvidím. (19.12.2017)

52. Všechno je v pořádku, prý! Dostala jsem jen antibiotika a léky na bolest. Je to dobré, já se konce roku třeba vážně dožiju! (20.12.2017)

53. Všechno na Vánoce nachystané. Mám pocit, že některé roky jsem svátky prožívala víc, letos tak nějak plynou a já se nestíhám správně naladit. Ale když jsem dneska balila dárky a sledovala u toho pohádky, tak se mi trochu ulevilo, že to nejnáročnější mám za sebou. Jasně, ještě mám zítra pár posledních pochůzek, ale to už bude taková jakože pohodička. Doufáááám! Už mě ty davy lidí fakt dostávají a zajímalo by mě, kde po zbytek roku jsou. Schovávají se? Odjíždějí na druhý konec světa? Nebo kde jsou, že jen o Vánocích je jich tolik? Zvláštní. (21.12.2017)

54. Mám nové krásné fotečky mého miminka. Celý rok jsem se připravovala, že si je nechám vyvolat, ale teprve až teď jsem se k tomu odhodlala. Mám i pár, kde byla štěndo, božíčku, to je tak dávno. A jaká to byla koulička. 😀 (22.12.2017)

55. Dnes byla podezřele dobrá směna. Těch dvanáct hodin uběhlo hrozně rychle a já se vůbec nenudila. Psala jsem, luštila sudoku, kecala, jedla a možná malililinko pracovala. Aby se neřeklo. 🙂 A teď se těším na válení a na Kimi a na vánoční pohodu! Óle! (23.12.2017)

56. Měla jsem z dnešního dne celkem strach. Jak to sama v noci zvládnu, ale síla přátelství mě zachránila. Děkuju všem, co si na mě vzpomněli. 🙂 (24.12.2017)

57. Rozbalovala jsem si dárečky po americku. Hezky ráno po Štědrém dnu. A mělo to něco do sebe. Hlavně taky proto, že všichni už to měli za sebou a já se mohla ještě hezky těšit. A dostala jsem super dárky a dobře jsem se najedla. Přijela babi a tak všechno. Prostě super. 🙂 (25.12.2017)

58. Prošlo to. Jsou dny, kdy si říkáte, že to asi neprojde, že se něco strašlivě POSERE a tak nějak s tím pocitem vstáváte a už z principu se na nic netěšíte. A ono to dneska nějak… prošlo. Mám odřené uši a přišly chvíle, kdy jsem si řekla, tak a je to tady! Slavnostně se z toho poseru a ještě to poseru. Ale nakonec se to vždycky nějak podařilo. Zní to všechno hrozně tajemně, de facto jsem byla „jen“ v práci. 😀 Ale víme jak, posrat to v práci nikdy není dobré, že ano. (26.12.2017)

59. To byla prostě nádhera. Prostě. Nádhera! #callmebyyourname! (27.12.2017)

60. Ještě pořád žiju včerejším filmem. Zdálo se mi o létě a moc se na něj těším. Tahle zima se mi zdá únavná. Pes je po každé procházce špinavej jak prase a mě už nebaví ho neustále umývat. Večer je taková tma a zima a neustále se navlékat jako sněhulák mě taky neba!!! Pozitivní štěstíčko. 😀 Ne, tak počkat – dnešek byl dobrej, protože jsme se přiblížili létu. A horku. A kraťasům. A kšiltovce. A nazouvákům. A koupání. A teplu. A… doprdeleee jááá chci léééto!!!!! (28.12.2017)

61. Koupila jsem si sáček bonbónů zelenožlutý mix. A hned první bonbón, který jsem si vytáhla, byl červený! WTF guys! Řekla bych, že to trochu definuje můj život. Napadlo mě, že bych si ho nechala, ale pak jsem ho stejně sežrala. (29.12.2017)

62. Fakt jsem se v divadle bavila. Chvílemi jsem se smála tak, že jsem si říkala, jestli se nepočůrám. A pak velkolepé rozloučení na rok s mekáčem. :/ (30.12.2017)

63. Poslední den roku! Můžu si dělat, co chci (což znamená: jíst, co chci), protože s novými cíli se začíná až od zítřka. Dala jsem si všechno. Hlavně taky proto, aby mi na zítřek nic nezbylo a nelákalo mě to. Jestli prasknu, dobře mi tak. 🙂 V tomhle jsou konce roku nejlepší. (31.12.2017)

64. Ach ty nové začátky! Pro mě jsou to obzvlášť epické momenty. Mám nová předsevzetí! Čekají mě nové výzvy a věřím, že rok 2018 bude vážně něco. Dneska jsem nad tím uvažovala a měla jsem chuť dělat všechno, co mě baví, abych pak mohla usínat s pocitem, že celý rok budu dělat jen děsně super věci. Takže jsem za udělala milion věcí a večer byla taaak vyčerpaná, že jsem usnula před půlnocí. Ale jsem dobrá a tento rok bude úžasný a… a je pozdě! Už to moje nadšení nikdo nezastaví. #2018!!!! (1.1.2018)

65. Mohla jsem z práce odejít dřív, to bylo neskutečně super. Kéž by to tak mohlo být vždycky. Třeba hned zítra. (2.1.2018)

66. V práci jsem dělala úplný… prd. Psala jsem, četla si, pročítala fb, hrála hru, jedla svačinu a zítřejší snídani – ideální směna. Hlavně skoro nikdo neotravoval. Teď už mě čeká jen cesta domů, ale mám radost, protože za chvíli už budu doma v teple. Přežila jsem další den. Ráda přežívám další dny. 🙂 (3.1.2018)

67. Moje nejlepší kamarádka je magor! 😀 Promiň, žížalo, ale dneska jsem z tebe fakt nemohla. 😀 A ještě jsi mi našla mého vysněného chlapa. DÍKES! (4.1.2018)

68.

69. Jsem nesmírně vděčná a šťastná, že mám svého Kimounka. Dneska jsme spolu doběhly na pole a až do úmoru házely tenisák. Celou dobu nás sledovaly dvě děti a došly k názoru, že je Kimoun nejkrásnější pes – souhlasím. Domu jsme se vracely obě od bahna. Ještě si musím umýt botasky! Ale až zítra. Já si pak šla udělat oběd a Kimoun dostal kost, kterou si napůl rozžvýkal a zbytek si zahrabal do postele. Na což jsem přišla, když jsem si šla o postele číst knížku. Odpočívaly jsme vedle sebe a olízala mi ucho. Všem lidem na světě bych na špatnou náladu doporučila psího kámoše, protože psí kámoši jsou to nejkrásnější a nejúžasnější na celém světě. (6.1.2018)

70. Ráno jsem šla plavat. Nechtělo se mi vylézat z postele, ale šla jsem! A i když tam bylo strašně moc lidí a všechno mě bolelo – protože jsem nehorázná máčka – tak jsem byla moc šťastná, že jsem se odhodlala. Celý den jsem si pak připadala dobře a protaženě. Plním cíle, bezva. (7.1.2018)

71. Hmm… Kdy jsem se dneska cítila šťastná? Hm, hm-m… Definitivně nejvíc ráno, když jsem si zacvičila na nové zen podložce jógu a hezky si zameditovala. To bylo fajn. Škoda jen, že ten v klid v duši pak nevydrží celý den. (8.1.2018)

72. Píšu. Posledních pár dní mi to fakt jde. Neflákám se a to je super, protože já se flákat umím moc dobře. Třeba Háda vážně jednou dopíšu. Pak zazní andělský chorál a bude duha, děti. Bude duha. (9.1.2018)

73. Zen večer. Celý den jsem jen bezcílně fouňala, ale večer jsem šla do sebe. Pouklízela jsem, cvičila jsem a psala. Jsem dobrá. Dopiju čaj a půjdu si číst. P-O-H-O-D-A! (10.1.2018)

74. Dny, kdy má člověk volno, jsou nejlepší. A já si udělala moc hezký den. Navíc jsem ho ani neproflákala, protože jsem psala a byla běhat! Hej! A uvařila jsem si jídlo a četla jsem si a Troye Sivan vydal novou písničku… Prostě dobrý den, kdy jsem se cítila vlastně dobře. (11.1.2018)

75. Ne vždy musí být štěstíčka spojená s něčím krásným. Někdy nám udělá radost i něco, co není úplně pozitivní. Abych byla konkrétní, ehm, dneska mi udělalo radost, vážně nesmírnou, že jsem se při cestě do práce nepoblila!!! 😀 Ne, nejsem nemocná. Jenom jsem se přežrala jako prase a žaludek mi chtěl tvrdit, že to nezvládne. Ale já mu řekla, že musí a tak mě poslechl. Ještě že tak! (12.1.2018)

76. Delší procházka s Kimounem. Byla docela kosa a ke konci jsem už skoro vůbec necítila stehna – o to lepší to byl pocit, když jsem došla domů a postupně začala roztávat. 😀 A miminko pak spinkalo, paráda. (13.1.2018)

77. Mám posedlost jednou písní, hrála mi dneska tisíckrát a milionkrát. Nemůžu se jí zbavit, nemůžu ji vyhnat z hlavy a tak ji pořád poslouchám. Vždycky mám chuť tancovat. Klidně i v práci před kamerou – zdravím šéfa! A protože se v ní hraje na housle, tak se chci učit hrát na housle. 😀 (14.1.2018)

78. Ráno jsem došla z práce (a spolubydla se zrovna oblékala do práce, chacha!), dala jsem MANU, převlékla se do pyžama a zalezla do postele. A rozkašlala se – mi radostí zaskočila slina – a Kimoun se o mě asi bála, protože mi skočila do postele a začala mě kontrolovat. A rozespalý Kimoun je strašně vtipné zvířátko. Takže jsem se asi deset minut mazlily a bezkonkurenčně deset nejlepších minut z celého dne!!! (15.1.2018)

79. Je noc a já si nemůžu vzpomenout, co jsem celý zatracený den dělala. 😀 Sněžilo, a když jsem došla do práce, měla jsem boty úplně promočené. Tak si teď suším ponožky na topení. A mám moc dobrou náladu, protože jsem právě dopsala další kapitolu Háda. A zase poslouchám jednu písničku pořád dokola, ale je to zase úplně jiná než před dvěma dny. Takže ano, světě, i přes některé shity já jsem šťastná. Tak to neposerme. (16.1.2018)

80. Užila jsem si super večer. Podívala jsem se na film, mazlila se s miminkem a pak spala jako zabitá. Je to super, když člověk nemusí do práce. 😀 (17.1.2018)

81. Strašně zvláštní den. Ale když se na něj dívám zpětně, nebylo na něm vlastně nic špatného. Nejlepší ale asi byla ranní procházka. Všude sníh, docela málo lidí, kamarádka na telefonu… A když jsem došla domů, připadala jsem si dobře. 🙂 (18.1.2018)

82. Zacvičila jsem si. Z práce mě bolela záda, tak jsem si dala protahování. Přemlouvala jsem se k tomu asi hodinu – trvalo to snad déle, než samotné cvičení – ale poté jsem byla fakt spokojená. Někdy se vyplatí ten den se jen neválet. Někdy ne, ale dneska jo. 😀 (19.1.2018)

83. Poslední den mého detoxu. Radostí se vznáším v oblacích. Byl to je týden, ale mám pocit jako bych zdolala Kilimandžáro. Mám chuť na tolik věcí – nevím, co si uvařím jako první, ale jen přemýšlet nad tím, mi dělá ohromnou radost. (20.1.2018)

84. Všimli jste si, že jsem posledních několik dní u data psala pořád dokola 2017? 😀 Já si toho všimla až dnes a hrozně mě to pobavilo. (21.1.2018!!!)

85. Nejlepší akce jsou ty nepromyšlené. 😀 Že Kimounovi koupím nový pelech přemýšlím už dlouho, protože starý má roztrhaný (a ne, nemůže za to psisko, můžu za to já, protože silou se věci vždycky vyřeší, že? Hm… sarkasmus… Prostě, když se vám kus pelechu zachytí pod postelí, nervěte ho násilím, vím o čem mluvím). A dneska ráno u snídaně mi došel email s nabídkou slev. Psycho, jak ten net už pozná, na co myslím a co si chci koupit (teď mi prosím ještě nabídni nějakej mobil – levný a musí vydržet všechno, pády do kašny, pády na zem, prostě všechny druhy pádů). Beru to vyprávění nějak moc ze široka. Jednoduše: KOUPILA JSEM PELECH! Teda zatím jen objednala, domů dojede až za dva týdny, ale  tak mám z toho radost. Možná jsem se unáhlila, nevím. Na výběr jich bylo víc a já prostě vzala ten první, co mi padl do oka. A asi byl poslední v nabídce, protože pak ze stránek zmizel a já si nepamatuju, jak vypadal a už se ani nemůžu podívat. Jsem tedy velmi zvědavá, co mi za dva týdny přijde. Ježíši, to je vyprávění kvůli jednomu pelechu. 😀 Pejskař no… (22.1.2018)

86. Hooodně dlouho do noci jsem psala a dokončila jsem v Hádovi další větší úsek. A tak mám velkou radost, protože cítím, že se něco děje. Že se blížím ke konci, i když je de facto ještě velmi daleko. (23.1.2018)

87. Starý telefon oficiálně dosloužil, což mi radost příliš neudělalo, ale nový jsem naštěstí sehnala velmi rychle! Nesnáším nakupování, takže čím méně času v obchodě, tím mám lepší náladu. 😀 (24.1.2018)

88. Zvláštní den. Kromě zubaře – ano, já už u zubaře skoro bydlím – se vlastně nic nestalo. Byla jsem doma a opravovala jsem Háda. Párkrát jsem šla se psem a jedla jsem. A večer se válela v posteli. Takže si nemám na co stěžovat. A tak si výjimečně nestěžuju. (25.1.2018)

89. Obnovuju se! (26.1.2018)

90. Měla jsem pocit, že dnešní směna hrozně rychle utekla. To se stává málokdy. 🙂 A odpoledne jsem taky úplně nezabila. Něco jsem dělala, něco jsem nedělala a hrozně jsem se u jednoho videa na youtube smála. Čeká mě těžký týden, ale kašlu na to. Teď myslím jen na postel a knížku. Oujeee. (27.1.2018)

92. Směna utekla rychle a pak jsem si váážně dlouho četla. A děsně mě to bavilo, ale nikomu nemůžu říct, co jsem četla. Je to děsně tajné! Je to takový zvláštní pocit, že víte něco jen vy. Ale vole, zcela upřímně, každému je putna, co si v noci čteš! Heeej, teď to vypadá, jako by četla porno! 😀 No že jo? (28.1.2018)

93. Hm… Hm… Hm… Teď mě nic nenapadá! Přehrávám si, co jsem celý den dělala a žádnej extra pocit radosti jsem nezažila. Možná když jsem jedla buchtu a přitom držím dietku. Nebooo… když jsem přežila další výšlap na veterinu. Ale nic z toho jako nebylo jako fakt suprové. Takže jsem se rozhodla, že budu šťastná teď. Prostě jen tak. Kvůli ničemu. Sedím v práci a jsem šťastná! HA! Jsem to vymyslela. Jsem šťastná jen tak a nikdo mě nemůže zastavit. Oléé! (29.1.2018)

94. Taaakový špatný den. Vážně, vážně, vážně špatný. Jestli nastane ještě někdy takový den, tak si musím zapamatovat, že nemám volat žížale, protože se pak celá situace zvrhne a už ten černý humor nikdo nezastaví. (30.1.2018)

95. Šla jsem do práce… KECÁM! Šla jsem z práce!! Jasňačka!!! (31.1.2018)

96. Blížíme se ke konci, jsem z toho nervózní. Dnešní den jsem nic pořádně nestihla a přitom to byl dobrý den. Takový unitato den. 🙂 Že jo, Unitato? (1.2.2018)

97. Jedu na výlet! Po delší době se zbavuju psa, promiň Kimoune, a frčím si pryč! Měla jsem super batátové hranolky a potkala úžasného pana kocoura. 🙂 (2.2.2018)

98. Dnes máte šťastnou ruku pro praktické záležitosti. Poprvé v životě jsem měla koláček štěstí. No dobře, měla jsem jich hned několik. Asi deset. Chuťově nebyly žádná bomba, ale ty štěstíčka uvnitř jsou super. Vybrala jsem nakonec jedno, protože to na dnešní den sedělo úžasně. S milou Kasp a jedním, šíleným kocourem, co není kočka, jsme udělali neuvěřitelné množství práce. A celou dobu jsme se přitom bavili. 🙂 Fakt parádní den. (3.2.2018)

99. Víkend byl super. Zvládla jsem spoustu práce. Cítím se neskutečně motivovaně a odhodlaně. A mám tendenci věřit, že třeba jednou vážně zvládnu změnit svět. 😀 (4.2.2018)

100. Když si zpětně čtu svá štěstíčka – a musím říct, že to byl vážně super nápad – zjišťuju, že mě šťastnou dělají hlavně tři věci. Kimi, psaní a jídlo. A přesně to dneska budu dělat. Právě mi hraje Hurts – Wonderful life – jsem po jídle a po procházce, Kimoun spokojeně leží vedle mě a já píšu. Je to prostě štěstí. A až se mi bude chtít, něco si uvařím a pomazlím se s miminkem. A budu psát. A tak dál. (5.2.2018)

101. SUPER BONUSOVÁ

JE TO TADY!  Konec! Štěstíčko s číslem 101. Je super bonusové, protože se týká celé téhle výzvy. Chtěla bych všem lidem říct, aby to taky zkusili. A to z jednoho prostého důvodu – když si je zpětně čtu, přesně si ty šťastné okamžiky pamatuju. Jak jsem tancovala, jak se smála, jak jsem na sebe byla pyšná… Všechny je mám v paměti. Možná díky tomuto navždy. Netuším, kdy a proč jsem byla nešťastná (a i takové chvíle určitě byly), ale přesně vím, že jsem 26.11. poslouchala Hurts, tancovala přitom a pes se na mě díval, jako bych se zbláznila. A bez štěstíček bych tuhle vzpomínky navždy ztratila.

Jsem vážně moc šťastná. A všechny svoje štěstíčka miluju.

 

 

6 komentářů: „100 Happy days

  1. luki3312 píše:

    Pobavilo mě, že nejenom já jsem zachycená v neustálém stalkování Draca a Harryho, kdykoliv koukám na kterýkoliv dílek Harryho Pottera 😀 Mám pocit, že už nikdy se na tohle nebudu moct podívat normálně 😀 So Drarry forever :-*

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s