Andromeda – 3. kapitola

maxresdefault-1

Zatím všechno krásně vychází, takže kapitola vyšla na čas. Snad se mi to podaří udržet.

Harry to má těžké, ale rozhodně není sám.

Hezký den a užijte si víkend.


Tak třeba touha?

Harry se s danou situací vyrovnával jediným způsobem, který znal. Neustále u sebe nosil neviditelný plášť a Pobertův plánek, zíral do něho a očima přeskakoval z Ginny na Deana a na Malfoye. Pořád dokola. Ginny ve Velké síni, Dean na chodbě ve třetím patře, Malfoy ve zmijozelské společenské místnosti. Ginny v učebně Formulí, Dean ve Velké síni, Malfoy stále ve sklepení. Ginny, Dean, Malfoy, Ginny, Dean, Malfoy… začínal z toho bláznit.

Potřeboval se nutně někomu svěřit, ale netušil komu. Hermiona s Ronem by nic nepochopili. Nejspíš by si mysleli, že si z nich střílí, protože Harry Potter by přece nikdy nedovolil, aby se ho dotkl odporný Malfoy. Jenže Harry to nejen dovolil, ale podruhé dokonce sám inicioval.

A nikdo jiný ho nenapadal. Teda až do doby, než za ním jednou došla Lenka, sedla si k němu a vytáhla časopis Jinotaj.

„Něco tě trápí, Harry,“ vydechla po chvíli a položila si časopis do klína. Harry neznal osobu, která by na první pohled vzbuzovala tolik klidu. Ať se dělo cokoliv, Lenka brala život se zvláštní lehkostí. Vlastně to na ni vždycky obdivoval.

„Jsem v pohodě,“ mávl rukou Harry, ale ihned si své prohlášení rozmyslel. Potřeboval si přece s někým promluvit a Lence věřil, nikdy by ho nezradila a neprozradila tajemství. Proto se k ní nakonec natočil celým tělem a zaklapl učebnici. „Vlastně… je tu něco, s čím si moc nevím rady.“

„Můj otec říká, že mluvení v mnohém pomáhá. Můžeš to vyzkoušet.“

A tak jí Harry řekl všechno. Mluvil rychle, nezakoktával se, potřeboval to ze sebe dostat. Slova z něj padala, kolikrát se nad nimi ani nestihl zamyslet. „Nejspíš čekal, že něco řeknu, ale já vůbec nevěděl co. Znám ho od jedenácti let, nikdy mě nenapadlo, že bychom… my dva. Prostě jsem utekl. A od té doby se mu vyhýbám.“

Lenka byla hodně bláznivá, občas mluvila z cesty a nosila divné náušnice, ale nyní se pro Harryho stala skutečnou oporou a pro jednou se zdála normální. „Takže s Dracem se ti to líbilo nejvíc?“

Strašně nerad to připouštěl, ale před Lenkou se nestyděl. Jako jedna z mála osob na hradě neměla žádné předsudky proti kterékoliv koleji. Jednou ji Harry viděl mluvit se zmijozelskou čtvrťačkou a několikrát se jich i zastávala. „Jo, asi jo. Ale je to Malfoy. Nesnášíme se a já vůbec nevím, co se děje. Ničemu nerozumím.“

Sundal si brýle a promnul si oči. Svět se najednou rozostřil. Asi by se hodně věcí zdálo jednoduší, kdyby je prostě neviděl. Třeba by si brýle nemusel nasazovat zpátky.

„Možná tomu nemusíš rozumět. Ne všechno na světě musíš bezpodmínečně chápat. Můj táta byl vždycky velmi spořádaný člověk, ale když do jeho života přišla máma, říkal, že s sebou přinesla nebývalý chaos. Asi to tak má být. Láska evidentně není spořádaná a pochopitelná.“

Harry se okamžitě rozesmál, možná zbytečně hystericky, ale rozhodně od srdce, protože…. Vždyť to bylo k smíchu. „Rozhodně bych slovo láska nepoužíval. Vlastně bych se mu vyhnul velkým obloukem.“

„Tak touha.“

„Taky ne.“

„Vášeň?“

„V žádném případě,“ kroutil Harry hlavou. Žádné z těch slov se ve vztahu k Malfoyovi rozhodně nedalo použít.

Lenka si odkašlala, dlouhé blond vlasy měla svázané do komplikovaného copu a Harry si uvědomil, že je vlastně moc hezká. Kdyby ve svém životě neměl už tak moc lidí, možná by jim to spolu mohlo vyjít. „Harry. Líbal ses se třemi lidmi, ale jen s jedním ti to připadalo výjimečné. Nešlo o to, že bys byl gay, protože Dean je přece taky kluk. Takže to znamená, že se ti to líbilo proto, že šlo přímo o Malfoye.“

Harry se instinktivně zamračil. Šlo o Malfoye. Když si vzpomněl na všechny hádky, které mezi nimi vznikly. Kolikrát ho přivedl k nepříčetnosti. Do stavu, kdy dokázal jen a jen nenávidět toho pitomého, blonďatého, rozmazleného pitomce.

Dlouho jen seděl a hleděl před sebe, pokoušel se přesvědčit, že s Ginny to bylo mnohem lepší. Že by za ní mohl jít, chytit za ruku a všechno by bylo v pořádku. Harry Potter a Ginny Weasleyová dávalo smysl. Nejspíš by to nikoho nepřekvapilo, protože se po chodbách říkalo, že je do něj od prvního ročníku zamilovaná.

Dokonce i Deana by ostatní nejspíš přijali. Začal sis s Deanem? Kromě přátelství k Deanovi nic necítil, ale dokázal by přikývnout a říct ano. Ano, začal jsem si s Deanem. A přitom by se nepropadl do země, nepřipadal si nepatřičně a provinile.

Tys líbal s Malfoye? Něco takového by nedokázal přiznat. Svíralo se mu srdce strachem.

„A co Draco? Jak se k tomu staví on?“ zeptala se Lenka. Tvářila se, že ví něco, co nikdo jiný ne. Ale Harry se jí na to neptal. Byl si skoro jistý, že odpověď znát nechce.

Další věc, kterou Harry nedokázal posoudit. O co Zmijozelovi jde. Proč ho nikdy neodstrčil? Proč si ho na chodbě přitáhl? Proč se mu nevysmíval? Proč, proč, proč, proč, proč…. Jen samé proč.

„To já nevím,“ zakroutil Harry hlavou. Když se nad tím zamyslel, nevěděl poslední dobou vlastně nic.

„Tak se ho zeptej,“ navrhla Lenka, jako by právě neřekla šílenost. Harry si tu situaci uměl velmi živě představit. Jak si stoupne před Malfoye… ne, ne, ne. Mluvení s Malfoyem prostě nemohl považovat za dobrý nápad. Jenže Lenka uměla být neoblomná a výraz, který se jí usadil ve tváři naznačoval, že to myslí naprosto vážně.

Harry pokýval hlavou. „Až ho někdy potkám, tak se ho třeba zeptám,“ odvětil, ale samozřejmě lhal.

„Výborně. Můžeš se ho zeptat hned,“ tleskla Lenka, až jí Jinotaj spadl na zem. Harry na časopis zíral jako u vytržení, protože věděl, že když zvedne oči, uvidí přicházet blonďatou hlavu. Společně s Goylem a Nottem. Sakra, přece vážně nemohl mít takovou smůlu.

Harry by si klidně na místě vytáhl neviditelný plášť a přehodil ho přes sebe a jednoduše zmizel, ale Malfoy už byl asi jen pět kroků od něj.

„Vždycky jsem věděl, že vy dva se k sobě hodíte. Blázen k bláznovi, co Pottere?“ vtipkoval Malfoy a Goyle se začal ihned trhaně smát. Nott stál o dva kroky dál a tvářil se znuděně, poslední dobou jiný výraz nejspíš ani neuměl.

Harry vyskočil na nohy a třásl se vzteky. Teda… doufal, že vzteky, protože když stál takhle blízko, tělo si začalo vzpomínat. Na doteky, chladné ruce, které každou vteřinou víc hřály. Na vůni jablek. Na pocit totální odevzdanosti. Musel hodně rychle mrkat, aby podobné představy zahnal. „Vypadni, Malfoy. Vážně na tebe nemám náladu!“

„Snad jsme vás při něčem nevyrušili,“ pronesl Malfoy strojeně. Harry by dal cokoliv, aby mu směl aroganci a povýšenost smazat z obličeje. Třeba pořádnou ránou mezi oči. Měl dokonce dojem, že by mu trest a ztráta školních bodů za modřinu na Malfoyově ksichtě možná i stály.

V nejméně vhodnou chvíli se postavila Lenka. „Harry, nechtěl ses Draca na něco zeptat?“

Kéž by se mohl propadnout do země. A už nikdy nevyjít. Prostě jen zmizet a zapomenout. Trochu litoval, že se nikdy pořádně nenaučil nitrobranu, protože teď by si strašně přál ocitnout se v mysli Lenky Láskorádové a ječet jako pominutý, aby už nic neříkala. Jenže by jí to nejspíš stejně neodradilo.

Jediná dobrá věc na celé situaci byla, že Malfoy podivně zbledl. Nikdy to nebyl idiot… vlastně, když se nad tím Harry zamyslel, byl to idiot a pořádný. Ale nikdy ne hloupý, takže mu nejspíš došlo, že existuje jedna jediná věc, o které by s ním Harry Potter chtěl komunikovat.

Malfoy měl najednou hodně naspěch. „Chtěl ses mě na něco zeptat, Pottere? Odpověď zní ne. Nemám na tvoje fňukání čas.“ Harry ještě nikdy neviděl Zmijozela takhle rychle zmizet. Skoro jako by se uměl přemísťovat. Dokonce i Theodor se zdál zmatený. Chvíli se díval na Harryho, poté na Lenku a nakonec jen zakroutil hlavou.

„To nevadí, Harry. Zeptáš se ho příště,“ chlácholila ho Lenka.

Možná trochu litoval, že se jí svěřil. Teď se bude muset vyhýbat čtyřem lidem.


Další den při snídani se pokoušel ignorovat Deanovy pohledy. Hermiona s Ronem seděli naproti němu, ale tvářili se divně. Neusmívali se, Harrymu dokonce přišlo, že se na sebe nechtějí podívat. Zeptal by se, ale nebyl si jistý, zda chce odpověď slyšet. Určitě se kvůli něčemu pohádali a Harry se mezi ně rozhodně nepotřeboval plést.

Když přiletěly sovy, zlatohnědý puštík, podle všeho školní sova, se snesla před Hermionu. Kolem nohy měla přivázané psaní. Ronovi z ruky vypadl nůž.

„To si děláš srandu!“ vyštěkl a okamžitě v obličeji zrudl. „Další?“

Hermiona se tvářila zamyšleně a rozhodně neplánovala odpovídat, proto se Ron obrátil k nejlepším kamarádovi a začal si stěžovat. „Dostává zamilované dopisy. Od tajného ctitele. Věřil bys tomu? I když celá škola ví, že už někoho má. Kdybych věděl, kterej proradnej imbecil tohle dělá, normálně bych ho proklel bradavicovou kletbou!“

„Ronalde,“ vypískla Hermiona. „Na těch dopisech mi přece vůbec nezáleží. Mám ráda tebe.“

Jenže dokonce Harry musel říct, že se rozhodně netvářila tak, že by na dopisech nezáleželo.

„Fajn, tak mi ukaž, co je v něm napsané!“

Hermiona si dopis přitáhla blíž k tělu a pohoršeně se zamračila. „Je to můj dopis. Nemáš žádné právo jej číst!“

Harry nenápadně vstal od stolu a raději zmizel, protože vycítil, že se blíží bouře, u které rozhodně nechtěl zůstat svědkem. Proplul Velkou síni, s hlavou skloněnou, takže si ani nevšiml, že u zmijozelského stolu někdo vstal a stejně nenápadně ho sledoval.

Malfoy dohonil Harryho ještě před Velkou síní. Chytl ho za loket zatáhl do postranní chodby, zatímco Harry nestihl ani mrknout.

„Pottere, řekni mi, žes nic neřekl té praštěné Láskorádové.“

Harry si složil ruce na hrudi a vzdorovitě odsekl. „Do toho ti nic není!“ Věděl, že udělal chybu, ale před Malfoyem by to nikdy nedal najevo.

„Jestli ještě někdy něco cekneš, prokleju tě tou nejhorší kletbou, na kterou si vzpomenu!“

Mohl si mlet, co chtěl, ale Harry nedokázal myslet. Zíral jen na Malfoyovy rty, jemné a dokonale tvarované. Nejprve nenápadné, téměř bíle, ale po minulém setkání zrudly a napuchly. Harry na ně musel pořád vzpomínat. A na vůni jablek… zase ho praštila do nosu.

Miloval jablka. Jablečný koláč, jablečný džus, jablečný závin…

„Posloucháš mě vůbec, Pottere?“ vyštěkl Malfoy.

„Ani ne,“ připustil Harry a všechno se s ním točilo. Možná ho někdo začaroval, aby přestal myslet a ovládat své tělo, jakmile se Zmijozel přiblíží. Rozhodně by to dávalo smysl.

Malfoy byl idiot, ale ne hloupý, takže opět pochopil, kterým směrem se Nebelvírovy myšlenky vydaly. A kde skončily. Chtě nechtě se taktéž zadíval na rty druhého chlapce. Už to dokonce vypadalo, že se nahne, aby se dostal blíž, když se z ničeho nic obrátil.

Ještě než zmizel za rohem, Harry jasně slyšel, jak si pro sebe Malfoy mumlá. „Co to sakra vyvádíš? Je to přece Potter!“

Harryho velmi uklidnilo, že není sám, který situaci absolutně nezvládá.


Následující den si Harryho zavolala profesorka McGonagallová. Když došel před její kabinet, seděli tam všichni studenti, kteří se dostali do kurzu Zvěromágství. Včetně Malfoye, který ho náležitě ignoroval a raději se bavil s Nottem. Harry se proto posadil vedle Cho a usmál se na ní. Od pátého ročníku s ní mnoho nemluvil, ale zdálo se, že veškerá nenávist zmizela.

„Ahoj,“ pozdravila ho.

Malfoy okamžitě obrátil oči v sloup a Harry si teprve teď uvědomil, že ho celou dobu sleduje. Odvrátil se tedy a raději se zaměřil na havraspárskou dívku. „Proč jsme tady?“

„Prý, aby nám profesorka řekla, jaké zvíře se k nám hodí.“

Naklonil se k ním Michael Corner, vypadal vyděšeně. „Jak to pozná?“

„Asi nás nějak otestuje,“ pokrčila Cho rameny.

Když se otevřely dveře, všichni strnuli.

Profesorka si je po jednom předvolávala. Když se vrátil Nott, vypadal pobledle, ale jinak v pořádku. Všichni se ho okamžitě vyptávali. Řekl jen, že mu profesorka dala lektvar a víc si prý nepamatuje. Poté šla Hannah, Michael, Malfoy, Cho a Harry úplně nakonec.

Probíhalo to přesně tak, jak všichni tvrdili. Profesorka podala Harrymu lektvar, tmavě modrý s příjemnou borůvkovou vůní a pobídla ho, aby jej vypil.

A pak se svět podivně točil a Harrymu všechno připadalo velmi zvláštní, dokonce měl dojem, že se profesorka na něco ptá, ale nepamatoval si, zda jí odpověděl. Něco zabručel, nohy ho nedokázaly udržet a tak se svalil k zemi. Všechno se zdálo hodně legrační a tak se smál.

Po pár minutách přišel zase k sobě a profesorka McGonagallová se podivně usmívala.

„Počkejte s ostatními venku, Pottere.“

Harry se vrátil k ostatním a svalil se na jediné prázdné místo. Až po chvíli si uvědomil, že hned vedle sedí Malfoy.

„Jestli budeš zvracet…“ začal Malfoy, ale Harry ho velmi rychle přerušil.

„Neboj se, dám si pozor, abych se strefil přímo do tvého klína.“

Malfoy se okamžitě nadechl a nejspíš by se pohádali, kdyby profesorka McGonagallová nevyšla z kabinetu s pergamenem v ruce. Dokonce i Harry cítil příval nervozity. Jestli mu doporučí třeba… berušku přímo před Zmijozelem, asi raději na místě umře.

Začala u Hannah sedící na kraji. Okapi. Hannah se zamračila a rozhlédla se po ostatních. „Oka-co?“ Profesorka vytáhla z kapsy brožurku a podala jí mrzimorské studentce, aby si ji prostudovala.

Michale Corner. Sysel.

Cho Changová. Vlaštovka. Jediná Cho se zatím tvářila spokojeně.

Theodor Nott. Liška. Chlapec na sobě nedal nic znát, Harry na něm nepoznal žádnou emoci.

Profesorka přišla k Harrymu a usmála se. Už dlouho si nepřipadal podobně nervózní. Málem se mu rozskočilo srdce. „Harry, ty jsi medvěd hnědý.“

Malfoy okamžitě vyprskl smíchy a plácl se do kolene. „Takže z Pottera bude medvídek?“ nedokázal se udržet. Harry zatnul ruce v pěst. Kdyby ho teď uškrtil, zlobila by se profesorka hodně?

„To jsem ráda, že jste z medvěda hnědého takto nadšený, pane Malfoy. Je to totiž i vaše zvíře.“

Oba chlapci se chtě nechtě na sebe podívali.

„První hodina bude toto pondělí po obědě. Všichni mi povinně nahlásíte s konečnou platností, jaké zvíře jste si vybrali. Pokud si vyberete jiné, než vám bylo doporučeno, musíte počítat s tím, že vám proměna bude trvat delší dobu. To by pro dnešek mělo být vše.“

Studenti postupně odcházeli, ale Harry tam jen seděl a zíral před sebe. Až po chvíli si uvědomil, že Malfoy taktéž neodešel. Dalo mu hroznou práci se na něj podívat. Zase cítil vůni jablek.

„Já tě tak nenávidím, Pottere,“ zašeptal Draco.

„Já tebe taky, Malfoy,“ zašeptal Harry.

1 komentář: „Andromeda – 3. kapitola

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s