Neobyčejné dny

Do čeho mě ta Kasp zase navezla? Tak jo, čeká mě dalších 100 dní. Tentokrát se budu každý den snažit udělat něco neobyčejného, co mi udělá – jak jinak – radost.

Zvládneme to? Jasně, že jo.

1. Přemýšlela jsem, co by měl být můj první neobyčejný den a nakonec… Ano, začínám tím nejdůležitějším v mém životě. JÍDLEM. 😀 Dlouhou jsem se chtěla jít podívat do nové restaurace – špagetárny, ale nějak jsem se nemohla dokopat. Takže hurá, hurá… Špagety byly výborné a líp jsme výzvu začít nemohla. (13.9.2018)

2. Běhání a úplně jiná trasa. Poprvé ke splavu. Ačkoliv se mi nechtělo, bylo to super. Takže ano, dnešní neobyčejný den splnil očekávání, protože se ke splavu ještě určitě podívám. (14.9.2018)

3. Už jsem ležela v posteli a měla jsem dojem, že jsem ten den vlastně nic neobyčejného neudělala. Takže jsem to vyřešila po svém. Lehla jsem si obrácně – hlavou ke dveřím. Byl to zvláštní pocit a ne vyloženě špatný. Prostě zvláštní. Mám dokonce dojem, že se mi jinak spalo. a když jsem se v noci vzbudila, chvíli jsem vůbec netušila, kde jsem. Takže ano…bylo to velmi, velmi neobyčejné. (15.9.2018)

4. Od chvíle, co jsem s touhle výzvou začala, mám utkvělou představu, že nemůžu chodit po stejných cestách jako doteď. Takže se venčení se psem stává docela dobrodružstvím. Aneb poznávání krás podivných ulic, psů za plotem a divnolidí – těch je hodně. Zkuste se na některého z nich usmát, je to docela… neobyčejné. (16.9.2018)

5. Když v práci luštíte absolutně kruté sudoku. A tváříte se nenápadně. (17.9.2018)

6. Na návštěvě u kamarádky, kde jsem ještě nikdy nebyla. Chovala jsem si miminko, které mě poslintalo a ochutnala jednohubku s červenou řepou, abych neurazila. A když pak vidím a slyším, čím si někteří lidé musí projít, uvědomuju si, jak se mám dobře. Občas si toho zapomínám vážit. Už nebudu, už nebudu, už nebudu! Dnes rozhodně ne. (18.9.2018)

7. Rozkousla jsem a snědla pět kuliček pepře. Ne, nebylo to schválně, prostě se to nepovedlo. A bylo to kurňa neobyčejné a ještě nikdy se mi nic podobného nestalo. 😀 (19.9.2018)

8. Seděla jsem doma, poslouchala hudbu a psala. Zní to vlastně docela obyčejně. Ale v tu chvíli to bylo děsné neobyčejné. Možná proto, že jsem cítila naprostý klid, protože jsem u toho jedla hranolky (což jsem nikdy neudělala), a protože jsem poprvé poslouchala soundtrack k filmu Interstellar. Bylo to tak super. (20.09.2018)

9. Objednala jsem si nový počítač pouze na psaní. Budu mu říkat Junior. (21.09.2018)

10. Dlouhá procházka a ořechový frgál. Tož dobré. 🙂 (22.09.2018)

11. Byla jsem hrát tenis. To sice nebylo poprvé v mém životě, ale za to jsem zkoušela naprosto neobyčejné triky, které mě učil brácha. Některé mi šly, některé míň. Ale tyjo…ségra s bráchou hrají parádně. (23.09.2018)

12. Poprvé práce na Juniorovi. 😀 A bylo to fakt super. Doufám, že mi nadšení vydrží. (24.09.2018)

13. Vařím pořád stejná jídla. A i po letech mi chutnají. Ale dnes jsem do svého perfektního mišmaše poprvé zamíchala i ananas! Bylo to neobyčejně úžasné! Takže si myslím, že ananas nepatří jen na pizzu, ale že prostě patří úplně všude. (25.09.2018)

14. Pilates! Masakr. Šílenost. Jsem děsně neohebná. (26.09.2018)

15. Díky Kasp jsem se přihlásila ke speciálnímu kurzu. Čtyřicet dní k přítomnosti, nebo tak nějak se to jmenuje. A došel mi email s první lekcí. Tak jsem nad ní přemýšlela. Sama sebe jsem se ptala na spoustu věcí a měla jsem z toho zvláštní pocit. (27.09.2018)

16. Ještě jsem nikdy nešla v deset večer spát a pak do půl páté nevymýšlela příběhy. Celý den byl vlastně jedno velké tvoření příběhů. Těším se, až budu všechny zpracovávat. Nica, Kanea, Žanetu i toho s růžovými vlasy. Jo a dostala jsem korálky. (28.09.2018)

17. Co je lepší než vymýšlet příběhy celou noc? No jasně, vymýšlet příběhy celý den a celou noc. Ne bez prdele. Za tento den vzniklo tolik úžasných příběhů, že bych nejraději strávila zbytek života doma a sepisovala je. A zas a znova v noci hrála kámen-nůžky-papír, abychom rozhodly, kdo hraje lépe na kytaru (jasně, že Neil). (29.09.2018)

18. V práci jsem přenášela štafle, a nemyslím tím žebřík. A to tam ležely snad dvacet let. (30.09.2018)

19. V práci jsme stěhovali počítače a já udělala generální úklid. Skoro to zní, jako bych v práci pracovala. Nooo… skoro jo. Rozhodně to tak vypadalo. (1.10.2018)

20. Moc odpoledních. Každý den je skoro stejný. Splývají mi. Abych tento trochu odlišila, začala jsem spoustu věcí – začala jsem číst novou knížku, ze které jsem hotová, miluju ji. Zmokla jsem na procházce, ale stejně jsem se neobrátila a nešla domů a udělala jsem si na netu zrakový test. Prej vidím… No tak dobré. (2.10.2018)

21. Nemáslo. Ochutnala jsem poprvé nemáslo. A docela nechtěně i plesnivý chleba. Nemáslo super, chleba už méně. (3.10.2018)

22. Já nic neobyčejného neudělala, ale něco neobyčejného se stalo. Dostala jsem kytku. Donesli mi ji do práce a… No já nemám slov. A ten vzkaz…. Ach ta gesta. To já ráda, moc ráda. DĚKUJU! (4.10.2018)

23. Dala jsem si nejprve dezert a pak tepve hlavní jídlo. Mega rebel. 😀 A hádala jsem, který kluk mě miluje. Nakonec jsem vybrala správně, ale málem mě to stálo zdraví. (5.10.2018)

24. Psaní. Poslední dobou se všechno točí kolem psaní. Tak úžasný pocit. Je to, jako když bez ohledu na všechno ostatní, se pak člověk může vrátit k něčemu, pro co byl stvořen – nebo si to alespoň myslí. Vznikají nové postavy, nové charaktery, nové příběhy a nové lásky. Doslova. Za poslední dny jsem se tolikrát zamilovala. Včera do Treye. Do kluka s traktorem, co pak odjel a nám to zlomilo srdce. Chodil za naší babičkou a vypil její přeslazený čaj, protože je zdvořilý. Ale umí se naštvat a chová se žárlivě. A když mu říkám bramboro, je to jako bych se mu snažila naznačit, aby nikdy neodcházel. (6.10.2018)

25. A pak že tolik odpoledních nepřežiju. Tu poslední, sedmou, jsem si udělal hezkou. Oříšky, bonbony, psaní a hlavně no stres. A co bylo neobyčejné? Že jsem… ji přežila a ještě si ji celkem užila. (7.10.2018)

26. Dopsala jsem jeden neobyčejný příběh. Bože, Kennethe a Eliasi, budete mi tolik chybět. (8.10.2018)

27. Deset kilometrů a pak mě bolí celý člověk. Ne, že bych ještě nikdy neběžela deset kilometrů, ale rozhodně jsem si poprvé v životě vybrala tak blbou trasu. Dvakrát do kopce? To jako vážně? Hloupé, hloupé nápady. (9.10.2018) 

28. Tvořím – neobyčejně krásný příběh. #Juna (10.10.2018)

29. Jsem na sebe pyšná. Takový stresový den a já si ho užila. Neobyčejně jsem se bavila s lidmi, byl milá a nikdo by nepoznal, že jsem měla chuť poslat je všechny do háje. Udělala jsem ten den něco jinak. A teď si budou nejspíš myslet, že na mě můžou mluvit furt. (11.10.2018)

30. Když člověk leží v práci na zemi a spí. Když si musí nastavit budík, aby se před koncem směny probudil. (12.10.2018)

31. Rodinná oslava, hodně jídla a pití. A já se nepřejedla. To je věru neobyčejné, ačkoliv za to mohl fakt, že mi bylo už od rána špatně. Díky tomu jsem ale odešla dřív a nezažila takové ty klasické rituály – neslyšela jsem tisíckrát omílané příběhy, hádky o politice, důvody, proč jsou všichni neschopní, další hádky o politice… Takže oslava dopadla dobře a to je…. dobře. 🙂 (13.10.2018)

32. Ve tři po škole. Jo, vole, i v neděli! (14.10.2018)

33. Náročný den, náročný, když člověk musí komunikovat s člověkem, který myslí na… ehm jiné rovině (rozuměj: je prostě blbej jak tágo). V jednu chvíli jsem byla totálně hotová, ale zatnula jsem zuby. Věděla jsem, že mě za chvíli čeká hra s Kaps. Takže jsem vytrvala a sladná odměna přišla! (15.10.2018)

34. S bráškou na preventivní prohlídku a pak na oběd! (16.10.2018)

35. Volný den, takže jsem se rozhodla, že půjdu na procházku s Kimi a jinak válečka a psaní. Než jsme se vypravily ven, začalo pršet. No dobrý. Dala jsem si jeden úkol – vyprat. Jenže to by se pračka nesměla rozhodnout, že se zasekne a sebere mi několik hodin života. Co jsem dneska dělala neobyčejného? Seděla jsem na zemi, jen ve spodním prádle, a vypouštěla pračku. Všude voda. Trochu depresivní nálada. A ťápoty od psa po celém bytě. (17.10.2018)

36. Hektický den, který končí v Brně. Jsem šťastná, když plány vycházejí. A jídlooo. A příběhy. A tak. Neobyčejně dobrý začátek dovolené. (18.10.2018)

37. Sjela jsem se příběhy. Až do dneška jsem netušila, že to jde. A že smích může hodně bolet, protože poprvé v životě jsem myslela, že mě to zabije. Regulérně. Doopravdy. Fakt. #bestday (19.10.2018)

38. Jsou různé způsoby, jak být. A ten můj je tak zvláštní. Někdy mám pocit, že už dávno nežiju v okolním světě, ale ve všech těch světech, které vytvářím. Dnes jsem zažila apokalypsu, měla jsem strach a přemýšlela, kolik konzerv jídla unesu. A večer jsem se stala Smrťákem. Bože… Psaní je perfektní. (20.10.2018)

39. Moc dobrej dortík. 😀 Banánovo mangovej. K životu stačí. (21.10.2018)

40. Naprostý dojezd. 😀 Když mi ráno zazvonil budík… Takhle se musí cítit narkomani. Ale narozdíl od nich, já se sjíždím psaním a povídkami. Úžasný víkend, no fakt. Škoda, že skončil a díkybohu, že skončil, protože mě mohl klidně i zabít. 😀 (22.10.2018)

41. Většinu dne jsem strávila v jednom příběhu. A ke konci dne se pak zdálo, že se všechno zhroutilo. Přesto se našla cesta, která je skvělá a já z ní mám radost.  (23.10.2018)

42. Co jsem celý den dělala? No jako… Nic moc. Poslední den dovolené jsem to proflákala, ačkoliv jsem měla ráno velké plány. Nevadí odpočinek je taky důležitý. Začala jsem číst novou knížku, začala psát novou povídku, uvařila jsem si a byla na prochajdě. Prostě pohodka. (24.10.2018)

43. Ranní směny fakt nemusím. Tuhle jsem přežila, ale ku.va, jak já jsem pak byla hotová. 😀 Večer jsem pak ležela jak vorvaň a myslela, že dokonáno jest. Ale hola hej, ještě jsem se zvetila a něco udělala. (25.10.2018)

44. Objednala jsem první vánoční dárek! A pak spěchala na nádraží, abych vyzvedla toho nej kluk. A pak už pohodička doma, s jídlem a dvěma trochu šílenýma klukama. (26.10.2018)

45. Nádherná gay dýně a pohledy. Fakt se nám to povedlo. (27.10.2018)

46. Neděle. Neděle byla těžká. Stýskalo se mi po Edenkovi. Já fňukna! Tak jsem si objednala jídlo, zalezla do peřin a koukala na film. Tak to celkem šlo. Žiju snad ne? (28.10.2018)

47. Došla MANA. A já hubnu. Z toho moc radost nemám, ale budu happy, až zhubnu. Ano, stále věřím, že se toho jednou dočkám. (29.10.2018)

48. Jako zajímalo by mě, co jsem celý den dělala, protože nemám pocit, že bych něco dělala, a přesto to nějak rychle uteklo. Čudné. Ale došla jsem do práce a mohla jít zase domů. To bylo cool. I like it. (30.10.2018)

49.  Nezhřešila jsem. Dobře já. A psala jsem. Ještě líp já. A byla jsem na dlouhé procházce se psem. Nejlíp já. (31.10.2018)

50. HA! První den NaNoWriMo výzvy a já jsem ještě v noci plnila denní dávku slov. 🙂 Pyšná, ano ano ano. Jsme na sebe pyšná. A ještě k tomu jsem v polovině neobyčejných dnů. Oujee. (1.11.2018)

51. Těšila jsem se na Edenka! A on přijel a já jsem nejvíc šťastná! (2.11.2018)

52. Uuu….Nová obálka ke knížce hotová. Je překrásná. PŘEKRÁSNÁ! (3.11.2018)

53. Noční klábosení. Aneb kdo by v nebi vydržel a kdo by se složil. Tohle… tohle může pochopit jen Kasp, ale prostě je jasné, že Elias je nejlepší. (4.11.2018)

54. Vstala jsem tam brzo ráno a zjistila jsem, že je pak to dopoledne fakt delší. 😀 Před odpolední se to trochu hodí, ale večer jsem usnula skoro okamžitě. (5.11.2018)

55. Hrooozně moc jsem toho napsala, ačkoliv to na začátku dne vypadalo na šílenou válečku. No tak bezva. Žiju teď Mattiasem. (6.11.2018)

56. Dobrej den. Hodně psaní a to je hlavní. Chtěla jsem si objednat jídlo, což jsem neudělala, takže jsem na sebe byla tak pyšná. Taková malá vítězství. (7.11.2018)

57. Dlouhá procházka s Kimi. S mojí nejmilovanější. Měla jsem být na koncertě, což nakonec nevyšlo. Ano, mrzelo mě to, ale když jsem s ní, je to přece jen lepší. Všechno. (8.11.2018)

58. Když má člověk volno, má se fajn. To je pravidlo. Vlastně ani nevím, co jsem celý den dělala. Mám dokonce pocit, že nic moc. 😀 Ale byla jsem šťastná. Hodně moc. Faktis. (9.11.2018)

59. Je to neuvěřitelné. Tenhle rok je neuvěřitelný, protože jsem dokončila s Kasp další knížku. Takhle odletěla do soutěže. Jen ať dobře doletí a pak vyhraje. Nenene. Skromnost. Ale fakt. Ať to vyhraje. 😀 (10.11.2018)

60. Zase jednou, po delší době, taková vtipná hra. 😀 Kass a Miles. (11.11.2018)

61. Volala mi máma a neřekla mi zrovna dobrou zprávu. Ale člověka to pak nutí zamyslet se nad životem. Nad čím opravdu záleží a nezáleží. Kvůli čemu se stresovat a nestresovat. A spousta věcí je tak zbytečná. Člověk by měl být v klidu, nikdy neví, kdy to může všechno skočit. (12.11.2013)

62. Čtu super knížku. Jsem z ní na větvi. I jsem si pobrečela. Ach jo. 😀 A mám nej holku, co zařídila Netflix! Oujeeee. (13.11.2018)

63. S bráchou jsem byla na nákupech a mám první dárky. 🙂 A vánoční hrníčky a míň peněz na účtě. Cool, cool, cool. (14.11.2018)

64. Celý den jsem byla jako přejetá. Nebylo mi moc dobře, pořád se mi chtělo spát, ale nakonec jsem se nějakým způsobem zvetila a v práci jsem něco málo napsala. Takže nakonec dobré. Moc dobré. (15.11.2018)

65. Jsem to nevydržela. Loni jsem začala až v prosinci, ale letos polovina listopadu a já už tvořím vánoční výzdobu. Nedá se. (16.11.2018)

66. Jedla jsem pizzu lžičkou. 😀 Ale nejvíc bylo, že jsem se mohla těšit v práci, protože jsem věděla, že mě dvě moje lásky příjdou vyzvednout! To bylo taaak super. 🙂 (17.11.2018)

67. Když druhá polovina mojí dušičky odjede… Pf. Zachumlala jsem se pod dekou, uvařila čajík a psala. Přišel i první sníh a taky první setkání s Eframem – no kurva, není to boží jméno? (18.11.2018)

68. Pondělí. Odpolední. Bych si z toho normálně ublinkla, ale… Ale já na té směně psala. Takže kdo je king? Kdo? Jasně, že já a Ryan. (19.11.2018)

69. Měla jsem volný den, a tak jsem si představovala, jak budu vesele psát. A já místo toho vesele nepsala. Prostě to nějak nešlo. Takže jsem se celý den válela a nic nedělala a prostě… Grrr. Ale abych v tom našla i něco hezkého, tak… Ne, nic mě nenapadá. Nebo možná jídlo. Jídlo je taková poslední záchrana. Rýžová kolínka. (20.11.2018)

70. Když už, tak noční. Noční, noční… Nejlepší směny, protože vždycky něco napíšu. A pak mám radost a ještě jsem za to placená. 🙂 Muhehe. Až se jednou provalí, co dělám v práci… Tudydu. Neprovalí. (21.11.2018)

71. Dobrá procházka v dobrém počasí. 🙂 Celkem zdravý den a pár vyřízených záležitostí. A psaní a čtení a válení. (22.11.2018)

72. Volno, nevolno… Ale jinak super den, protože přijelo kuřátko. Nakoupeno, uklizeno a vymyšlen nový koncept. akorát jsem zapomněla jména… Hm. Jo! Everett a Kass. (23.11.2018)

73. Banán a ponožky. Banán a ponožky…. CO?! (24.11.2018)

74. Moje nejkrásnější se rozhodlo zůstat se mnou další den a odjet až v pondělí. Prostě… perfektní večer. Perfektní. PERFEKTNÍ. A ještě jednou PERFEKTNÍ. A zase došlo na ponožky. 🙂 (25.11.2018)

75. Stýskalo se mi. Tak jsem se vydala na prochajdu a pak jsem… No co asi? Psala! A taky jsem se pořádně vyspala, protože víkend byl náročnej. (26.11.2018)

76. Aneb jak jsem za jeden den zkoukla celou první sérii. #netflix (27.11.2018)

77. Chodit do práce je pěknej vopruz. Ale někdy to vyjde a ta směna není úplně na houby. Tak třeba dneska. Dneska to nebylo na houby, protože jsem psala a tak to má být. Já už bych vážně potřebovala, aby jsem mohla být jen doma, přilepená na kompu a s nikým se nerozčilovat. (28.11.2018)

78. Volno. Spala jsem jak zabitá. V sedm večer jsem zhasla a zabalila to, abych se pak v devět probrala a do tří do rána psala. Ano, i tak se dá žít a myslím, že je to nej způsob. (29.11.2018)

79. Splnila jsem NaNoWriMo výzvu! Hej, hej, hej!!! Jsem na sebe moc moc moc pyšná. protože dát za měsíc 50K slov je fakt dost. Některé dny jsem musela máknout, i když se mi fakt nechtělo. Ale dala jsem to a jsem fakt ráda. Příští rok určitě zas! 🙂 (30.11.2018)

80. Sníííh. Dneska krásně sněžilo. Kimi miluje sníh, tak jsme si procházku krásně užily. Bylo to super. Asi nevydrží, ale i tak. (1.12.2018)

81. Že bych jako chtěla strávit odpoledne v práci, to zas ne. Ale když už ho tu mám strávit, tak jedině s Rileym. Super bohatým, sexy klukem. Aneb jedna hra ještě nikoho nezabila. (2.12.2018)

82. No tak schválně… Jak dlouho? Dlouho. Hodně dlouho, když na to přijde. A klidně i déle, kdybych nemusela pracovat. Ano, telefonáty s mojí ženou jsou téměř nekonečné. A já bych chtěla, aby byly ještě delší. Protože mám automaticky lepší náladu. A hej… Vznikl Rety a Levi! (3.12.2018)

83. Odpoledne s medvídkem. Perfektní. Jsem překvapená, jak moc super příběh se z toho stal. A přitom to byla původně jen hra na jedno odpoledne. (4.12.2018)

84. Pohodka. 🙂 Volníčko. Netflix. A volníčko. A postel. A teplo. A indická kuchyně. A volno!!! (5.12.2018)

85. Volno je volno. A večer jsem cítila skoro nábožný klid. Svítila mi světýlka, měla jsem čaj a všechno bylo úžasné. Víc takových večerů. (6.12.2018)

86. Sranda se sestrou a jezení slaných koleček. Je to trochu melena, ale cool melena!  (7.12.2018)

87. Hodně práce jsme zvládly. Tvoření anotací a textů na stránky, což jsem myslela, že bude trvat dlouho a nakonec to byla docela rychlovka. A navíc se nám to strašně moc podařilo. Já a Kasp jsme parádní tým. (8.12.2018)

88. Co jsme to… JOOO!!! Bavily jsme se. 🙂 *creepy face* Jako v životě jsem se na procházce tolik nenasmála. Fakt ne. Aneb příběh dvou chlapců – a já zapomněla jejich jména! Do háje! (9.12.2018)

89. Člověk se musí naučit hledat ve všem špatném něco dobrého. To mě naučila má láska. S taxikem to úplně nevyšlo, ale alespoň jsme se pak mohly ještě vidět a rozloučit. Ale stejně se mi stýskalo. Jsem v tomhle hrozná buzna. (10.12.2018)

90. Stránky se začínají rýsovat. Konečně. Ale stejně se nejvíc těším, až je spustíme. Vím, že to bude za chvíli, ale tož klasika. Člověk by chtěl všechno hned. Teď. OKAMŽITĚ!!! Ale já si počkám. Nejsem přece žádná bábovka, ořezávátko, sračka. Nejsem. (11.12.2018)

91. Kino a perfektní film. Spiderman: Paralelní světy byl naprosto úžasný. Fakt jsem se bavila. A odpolko se sourozenci taky fajn.  (12.12.2018)

92. Vánoce se blíží a já začínám skládat dárky a dokupovat posledních pár drobností. Letos jsem to nějak přežila. Teda zatím. A moc se těším, až je všechny rozdám. Jojo. To se těším fakt hodně. (13.12.2018)

93. Taková pohodka před pracovním víkendem. A hodně mě potěšilo, že v práci bylo prd. 🙂 A že jsme pokročily s úžasnou Kasp v příběhu Rufuse a Mattiase. (14.12.2018)

95. Procházka. Dlouhá, krásná procházka se šťastným pejskem. Pak super čuper jídlo a Grinch v telce. A já měla čaj a MANU, psa v posteli a vánoční župan.  (15.12.2018)

94. Filmeček. To bylo velice, velice fajn. (16.12.2018)

95. Žiju. Po třech náročných nočních žiju, ačkoliv mě trochu přepadla předmenstruační depka. No co. Tak jsem se válela v posteli a trochu si brekla. No bóže… Jsou horší věci. Taky jsem mohla do práce a být v depce tam. Ale nee. Já si hezky odpočinula v posteli. (17.12.2018)

96. Měla jsem v práci zaučovat , což se mi samozřejmě vůbec nechtělo a přemýšlela jsem, jak to osrat. Ale nakonec jsem si řekla, no co. Stejně jsem nic moc lepšího na práci neměla. Tak jsem se snažila být co nejlepší učitel. A nakonec to všechno hodně rychle uteklo a bylo to vlastně celkem fajne. (18.12.2018)

97. Klidná odpolední. Všechno šlo. Podělala jsem si najeké věci. Zaplatila, objednala, dostala…prostě produktivní odpolende.(19.12.2018)

98. HA! Všechny dárky nakoupeny! Hurá. Letos mi to přišlo jako divočina. A pořád mám strach, že mám pro všechny málo dárku. Ale člověk by asi neměl být z takových věcí na prášky. Vánoce by si měl užít a všechny dárky by měly být dány z lásky. Což jsou. Kurva jsou a basta. (20.12.2018)

99. ZABALENO! Krásný balící papír. Dopoledne se sestrou a hraní karet. Přežitá veterina. Xbox párty s bráškou. Film s rodiči a telefonát s láskou. (21.12.2018)

100. Zní to asi divně, ale spojovala jsem krávy. Šlo o nějakou pošahanou hru, co měl brácha na tabletu. A já spojila dvě největší a ty se spojily ještě do větší, takže úžasný… Hele, zabavilo mě to skoro na hodinu a půl a během té doby jsem se měla velice fajn. Ale končím. Už žádné další spojování, jinak mi z toho mrdne. Svou velkou slávu už jsem zažila a stačilo. Takový hezký stý příspěvek! 😀  (22.12.2018)

101. BONUSOVÁ Tentokrát to uteklo mnohem pomaleji než poprvé. Dokonce mi to poprvé přišlo i snadnější. Teď jsem se trochu plácala, ale zvládla jsem to a to se počítá. Když si ty dny zpětně pročítám, zjišťuju, že mě v současné době dělají šťastnou čtyři věci. Jídlo – samozřejmě. Psaní – taky samozřejmě. Bez něj si život neumím představit. Kimi – můj miláček. Jsem šťastná, že ji mám. A Kasp. Kasp je človíček, který mě dělá šťastnou jen tím, že existuje. Stačí, když zavolá, napíše, usměje se… A já mám bezvadnou náladu. Je to moje velké, zářivé slunce.

Dokážete si pak představit, jak jsem šťastná, když je víkend, jsem s Kasp, chodíme se psem, píšeme a jíme? Je to… PERFEKTNÍ!!