Nikdy jsem…

maxresdefault

Další povídka do úžasné Drarry challenge. Tentokrát jsem dostala téma: Halloween. Harry truchlí (den úmrtí rodičů). Draco mu nějak pomůže se s tím vypořádat. Vyprovokuje bitvu? Utěší ho?

Doufám, že se povídka bude líbit. Napsala jsem ji za jednu noc a možná jsem přitom trošku pila…A možná ne. 😀 Mohla jsem pak ráno některé věci opravit, ale přišlo mi to líto. Všechno je přesně tak, jak to v onu noc vzniklo, v nezměněné formě.


Nikdy jsem…

Většina studentů si nevšimla, že Harry Potter na slavnostní večeři v Předvečer všech svatých chyběl. Kromě Rona a Hermiony, kteří věděli, že chce být kamarád sám, si toho všiml jen Draco Malfoy.

Ráno potkal brýlatého Nebelvíra na chodbě a pokoušel se ho všemožnými způsoby urazit, dokonce se strefoval i do jeho přátel, ale Potter se na něj jen otočil se smutným výrazem a zavrtěl hlavou. Dnes ne, Malfoy, dnes ne.

Vykolejilo ho to, proto zapomněl odseknout, že žádnému Malfoyovi nezáleží na Potterově přání. Nejprve mu nedocházelo, co se děje. Proč se Potter celý den tvářil, jako by ho napadl hypogryf, ale pak mu Pansy připomněla, co je za den.

Bylo mu to jedno. Ale štvalo ho, že je Potter nepoužitelný.

Harry se večer na slavnost ve Velké síni necítil. Sebral první učebnici, kterou našel, pár pergamenů, brk a inkoust a odebral se do Komnaty nejvyšší potřeby. Až poté si všiml, že si s sebou vzal učebnici lektvarů. Zrovna lektvary se dnes v noci rozhodně učit nechtěl. Hodil knihu na zem a svalil se do kožené sedačky, kterou mu komnata nabídla. Přikryl se pláštěm a zíral do zdi.

Pokoušel se nemyslet na rodiče. Na ženu s rudými vlasy a muže, který vypadal skoro stejně jako Harry. Nakonec nemyslel na nic jiného. Hermiona mu několikrát opakovala, že není dobré se trápit falešnými představami, ale nedokázal tomu zabránit. Dursleyovi postupně mizeli a v mysli se mu vytvářela iluze života s rodiči.

Harry, přišel ti dopis z Bradavic.

Na synu, tady máš své první koště.

Jsme na tebe hrdí.

Máme tě rádi.

Zběsile mrkal, aby zahnal slzy. Nepomáhaly mu vzpomínky na letošní prázdniny. Na dny a týdny, které strávil zamčený v pokoji, bez kontaktu s vnějším světem.

Z melancholie ho vytrhl nečekané zavrzání dveří. Rychle si hřbetem ruky otřel tváře a zpříma se posadil. Myslel si, že ho přišla zkontrolovat Hermiona, protože jí prozradil, kde ho najde. Jenže místo hnědých kudrnatých vlasů zahlédl platinově bílé. Zelený hábit, pohled šedých očí, výraz vítězoslavného zadostiučinění, hůlka v ruce.

Harryho hůlka se taky připravila na boj. Pokud si to s ním Malfoy přišel rozdat, rozhodně se nevzdá. Bude bojovat a bude bojovat sakra rád. „Co tady děláš?“ vyštěkl Harry a postavil se. Zvedl hůlku, aby ji Malfoy dobře viděl.

„Máš to tu snad rezervované?“

„Počkej,“ došlo Harrymu a zamračil se. „Jak ses sem dostal?“ Komnata ho přece nemohla pustit dovnitř, tím by porušila jedno ze základních pravidel. V hlavě mu zběsile vířily myšlenky, ale sám od sebe nedokázal na nic přijít.

Nečekal, že se mu Malfoy jenom tak svěří, ale stejně ho naštvalo, když se Zmijozel ušklíbl a pokrčil rameny. Rty měl pevně sevřené.

Aby si Harry zachoval klid, ukázal na dveře komnaty. „Je vlastně jedno, jak ses sem dostal. Vypadni!“ zavrčel. Jinak to špatně skončí. Uměl si to velmi živě představit. Jedna kletba za druhou, krev, ošetřovna, stržené body, trest… znělo lákavě dát Malfoyovi co proto, ale asi to za to nestálo.

„Uklidni se, Pottere. Nepřišel jsem tě proklít. Tedy zatím.“ Draco Malfoy se vždycky tvářil jako největší padouch na světě, Harry mu ani v nejmenším nevěřil.

„Tak proč jsi přišel?“ Smát se mi? Zrovna dneska? Neustoupil, neschoval hůlku a nepolevil v ostražitosti. Jeden špatný pohyb mohl Malfoye hodně stát.

Draco si z toho evidentně nic nedělal. V klidu sáhl do hábitu a vytáhl flašku s rudou tekutinou uvnitř. Pak Zmijozel přešel místnost a položil láhev na stůl před sedačkou. Nezdálo, že by mu vadila Harryho napřažená ruka a hůlka mířící na něj. „Mám pro tebe návrh.“

Nešlo neříct, že by Harryho nezaplavila vlna zvědavosti. Přece jen…

Draco položil svou hůlku na stůl a zvedl ruce, aby ukázal, že nehodlá zaútočit. Harry tedy svou hůlku taky sklonil a schoval si ji do kapsy. „Fajn, jaký návrh?“

Na Zmijozelově obličeji se rozlil radostný úsměv. „Zahrajeme si hru!“ vyhrkl vítězoslavně. Strašně rád by do něj Harry viděl, aby pochopil, o co zde jde. Jenže Malfoy se uměl skvěle přetvařovat, lhát a manipulovat. Nápovědu by nenáviděnému Potterovi za nic na světě nedal.

„Hru?“ zopakoval Harry a ohrnul horní ret. „Ty ses, Malfoyi, dočista zbláznil. Nebudu s tebou hrát žádnou pošahanou hru!“

Skoro slyšel Rona, jak se ho ptá, kde se celou noc skrýval. Ale… hrál jsem s Malfoyem hru.

„Nebuď srab, Pottere. Nebo se snad bojíš?“

Harry se bál mnoha věcí, ale ani jedna z nich nezahrnovala odporného Zmijozela. Nikdy by nepřiznal porážku, necouvl by, když by Malfoy dorážel. Takže jestli existovala slova, jak Harryho Pottera přesvědčit ke hře s Dracem Malfoyem, zněla přesně takto: „Nebo se snad bojíš?“

„Fajn!“ Dal do toho veškeré odhodlání, které v sobě vydoloval. „Jakou hru?“

Draco potěšeně nadzvedl obočí a zároveň vytáhl z kapsy dvě velmi malé skleničky. „Znáš hru Nikdy jsem… ?“

Harry zavrtěl hlavou.

„Dobrá, spočívá to v tom, že jeden z nás řekne něco ve smyslu: nikdy jsem nic neukradl. A pokud jsi ukradl, musíš se napít.“

„Nebudu pít nic, co jsi donesl! Nejsem idiot,“ odsekl rychle Harry a složil si ruce na hrudi. Byla to hloupá hra, ale mohl se tak od Malfoye hodně věcí dozvědět.

Draco obrátil oči v sloup, otevřel láhev a maličko upil. „Stačí?“

Harry se musel zasmát. „Klidně sis před tím mohl vzít protijed.“

Mladý Zmijozel asi nemohl čekat nic jiného. Nikdy Nebelvírovi nedal důvod mu důvěřovat, proč by to teď mělo být jiné? Přesto se nevzdával. Chtěl hrát, chtěl se ptát, chtěl odpovídat.

„Co bych tvou otravou asi tak získal? Kromě vyloučení ze školy?“

Brýlatý chlapec chvíli stál a uvažoval. Slyšel Hermionu, jak mu spílá, aby okamžitě odešel, ale nějak se nemohl přinutit. A než rozum dohnal impulzivnost, seděl už na sedačce a zíral na rudou tekutinu v lahvi. Možná dělal chybu, ale teď nad tím nedokázal uvažovat a vyčítat si to.

Draco se zářivě usmál a Harry si uvědomil, že podobný úsměv u něj ještě nikdy neviděl.

„Říká se tomu Dračí slzy, je to hodně silné, takže budeme pít po velmi malých dávkách,“ upozornil Draco a rozlil pár kapek do skleniček.

Harry se k alkoholu často nedostával, proto vůbec netušil, jak na něj bude působit. „Jak poznám, že mi během hry nelžeš?“

Draco se zamyslel, ale pak zvedl prst a pokýval hlavou. Vzal hůlku a pronesl nějaké kouzlo, které Harry neznal. Nezdálo se, že by se něco změnilo, ale Draco působil spokojeně. „Tak… od teď, když některý z nás zalže, měla by se silněji rozsvítit světla. Není to příliš spolehlivé kouzlo, ale pro naše účely postačí.“

Nemohl pochopit, že do toho skutečně jde. Že se od Malfoye nechal přemluvit k něčemu tak šílenému. Hrát spolu hru. Copak se vážně zbláznil?

„Harry Potter je dobrý v lektvarech,“ pronesl Draco a světla v komnatě se zuřivě rozzářila. Div, že Harry neoslepl.

„Moc vtipné,“ zamumlal, ale aspoň měl jistou, že kouzlo funguje. „A co je cílem?“

Draco pokrčil rameny. „Vydržet co nejdéle. Dokud ten druhý neodpadne nebo se nevzdá. A vítěz pak bude moc dát poraženému úkol. Jakýkoliv. A poražený ho samozřejmě musí splnit.“

Existovala jen jedna cesta jak z toho ven. Vyhrát. A Harry byl odhodlaný udělat pro to prakticky cokoliv.

„Dobře. Souhlasím,“ přikývl. Přitáhl si k sobě skleničku s Dračími slzami.

„Můžeš začít,“ nabídl Draco. „Vyber první otázku.“

Harry potřeboval něco, co přinutí Malfoye pít, ale on sám zůstane v bezpečí. Zároveň se chtěl zeptat na spoustu věcí, na které by se jindy zeptat nemohl. Otevřely se mu nečekané možnosti. Ale šlo o první kolo, nemělo cenu to přehánět. „Myslím, že jsem spokojený s tvou otázkou,“ odvětil nakonec. „Nikdy jsem nic neukradl.“

„Hm… chytré, Pottere,“ uchechtl se Draco a natáhl se pro skleničku.

Harry se nenapil.

Draco se napil.

Zmijozelova tvář se stáhla do kyselého úšklebku. Silné, zatraceně silné pití, ale přesto doufal, že vydrží víc než slušňák Potter. A děkoval bohu, že nemusí pít za každou věc, kterou odcizil. Nejspíš by si na všechny ani nevzpomněl.

„Dobrá teď já. Nikdy jsem neomdlel před mozkomerem!“

Upřímně Harryho překvapilo, že Draco vytáhl zrovna tohle. Ale co jiného mohl čekat? Že bude hrát ohleduplně? Nezaútočí na místech, kde to hodně bolí? A právě dnes… matčin křik, zelený záblesk, Harryho ne! To ale Draco přece nemohl vědět.

Pevně sevřel skleničku. Klouby měl bílé, ale v obličeji zrudl.

Harry se napil. Nečekal, že to bude tak silné. Už po pár kapkách se mu divoce rozproudila krev. Podobně zvláštní pocit ještě nezažil.

Draco se nenapil.

„Nikdy jsem neprohrál ve famfrpálu při zápase Zmijozel versus Nebelvír.“

Tentokrát se zamračil Draco. Kolikrát si od otce musel vyslechnout, jak je neschopný, když ani jedinkrát nedokázal chytit zlatounku dřív. Nemohl říct, že je Potter prostě lepší, proto vždycky výsledek zápasu hodnotil jako hloupou náhodu. Nepomáhalo to… A Potter se radoval se zlatounkou v ruce.

Harry se nenapil. A byl za to rád.

Draco se napil. A nebyl za to rád. Hodlal však skóre rychle srovnat.

„Nikdy jsem v hodině nezkazil lektvar!“

Harry se napřímil a podezřívavě si druhého chlapce prohlížel. „Chceš mi říct, že jsi nikdy, ani jednou, nezkazil žádný z lektvarů, které nám Snape zadal?“ To se mu nechtělo věřit, protože by to znamenalo, že je lepší než Herminona. A nikdo nemůže být lepší než Hermiona.

„Tomu se říká talent, Pottere! Nebo taky nebýt úplně levej.“

Harry naštvaně polkl nadávky a raději zvedl sklenici k ústům.

Harry se napil.

Draco se nenapil.

Byla to teprve druhá sklenička a Harry se cítil relativně normálně. Uvolněně, ale normálně. Mysl měl čistou a soustředěnou.

„Nikdy jsem nezkazil žádnou ze zkoušek Obrany proti černé magii,“ vystřelil Harry a snažil se ovládnout pocit zadostiučinění, který se v něm nečekaně zrodil. Musel se usmát, aby ho dokázal alespoň částečně odventilovat. „Říká se tomu talent, Malfoy,“ dodal ještě.

Harry se nenapil.

Draco se napil. Když nepočítal usrknutí, kterým dokazoval, že jsou Dračí slzy v pořádku, byla tohle teprve třetí sklenička. Kromě horkosti ve tváři žádný velký rozdíl nepocítil. Přesto se však rozhodl posunout hru zase o kousek dál. Nejspíš zacházel daleko, ale byl si stoprocentně jistý, že se Potter nezvedne a neodejde.

„Nikdy jsem v dospělosti nebrečel.“

Harryho zorničky se rozšířily. Brečel. Mnohokrát. Dokonce ještě před chvílí, než ho Malfoy našel, ale přiznat se… fakt se mu do toho nechtělo. A ještě to znamenalo, že Malfoy nebrečí. Jistě, že ne, není přece malá holka, uvědomil si Potter a připadal si hloupě a dětinsky.

Harry se napil. Styděl se.

Draco se napil. A Harry nevěřil vlastním očím.

Na malý okamžik k němu Harry ucítil zvedající se vlnu sounáležitosti. Jenže velmi rychle pochopil že je to jen divadlo. Malfoy mu tím dával najevo, že mu nejde o to, aby Harryho opil, nýbrž ponížil. A zároveň dokazoval, že se nebojí pít. Poprvé Harryho napadlo, že se možná neměl bezhlavě hnát do sázky. Podcenil nepřítele, chyba, chyba, chyba!

Jestli chtěl hrát Malfoy tvrdě, Harry nic nenamítal. Taky to dovedl. Odhodlaný mu ukázat, že ani on se nezalekne. Nechal si dolít, a aniž by mrkl, procedil: „Nikdy jsem nebrečel kvůli rodičům!“

Zmijozel nehnul ani brvou, ale viditelně zbledl. To zakrýt neuměl. „Nejsi sám, kdo umí vytahovat nepříjemná témata,“ řekl Harry spokojený sám se sebou.

Harry se napil. Tekutina se mu usadila v žaludku a zanechala příjemný pocit a slabé mravenčení v prstech nohou.

Draco se napil. Zhluboka se nadechl. Cítil se dobře, což nemuselo být nutně pozitivní. Připadlo mu legrační, jak Potter při každém loku svraštil čelo. Asi by se tomu neměl smát.

„Nikdy mě žádná holka neposlala do háje,“ vystřelil Draco. Slyšel různé zvěsti o Changové, zkaženém Valentýnu a odpověď ho doopravdy zajímala.

„Tebe žádná holka nikdy neodmítla?“ podivil se Harry a trochu Dracovi záviděl. On sám s opačným pohlavím nevycházel úplně nejlépe. Buď po něm šílely kvůli popularitě nebo se hrozným způsobem akorát ztrapnil. Malfoy vedle něj působil sebejistě.

„Nechápu, že tebe jo. Vždyť seš sakra zatracený Potter. Každá holka by ti s radostí vlezla do postele.“

Harry se napil. Jen aby nemusel reagovat. Jako pitomec si připadal i tak. A pak velmi divoce mrkal, aby zahnal slzy, které mu alkohol vehnal do očí. Poprvé za večer se mu zatočila hlava.

Draco se nenapil. S holkama to uměl. Ale rozesmál se, protože se Potter zase ksichtil. Skryl to za salvu kašle. Ale považoval to za první uklouznutí.

„Nikdy jsem s nikým nechodil,“ řekl Harry a s napětím čekal. Proč s napětím nedokázal určit.

„Asi tě zklamu, Pottere,“ pokrčil Draco rameny a odsunul skleničku dál, aby dal najevo, že tentokrát mu to projde.

Harry se nenapil.

Draco se nenapil.

Už od první chvíle neměl Draco sebemenší potuchy, kam hra povede. Nic neplánoval, chtěl jen hrát, protože mohl a protože věřil, že vyhraje. Teď však nastavili směr, který se Dracovi zamlouval. Mohl si tím nejen zajistit vítězství, ale zároveň Pottera potrápit. Stačilo se podívat do nevinných, zelených očí a bylo mu jasné, že to bude veliká legrace.

„Nikdy jsem nemasturboval.“

Harry vyvalil oči a zčervenal. Draco se mohl smíchy potrhat. Přesně takovou reakci čekal. Směs studu a neochoty se přiznat.

„Malfoyi, tohle…“ Nějak nenašel správná slova.

„Snad se za to nestydíš?“ zamrkal laškovně Draco a sebral skleničku. Připravený ji vyprázdnit. Čekal však, až se Nebelvír pohne. „No tak, Pottere, jen se přiznej, že si občas uděláš dobře. Nikdo tu není, nemusíš se furt tvářit jako spořádaný idiot,“ ryl do něj Draco. Zabíralo to, protože se Harry překvapivě usmál.

Harry se napil. Na malou vteřinu měl pocit, že mu někdo sundal brýle. Pak se mu ovšem zrak zase zaostřil a on na to hned zapomněl. Právě s Malfoyem řešil masturbaci!

Draco se napil. Opět byl rád, že nemusí pít za každý jednotlivý případ.

„Nikdy jsem nedostal po držce!“

Harry se napil.

Draco se napil.

„Od koho jsi dostal? Já to nebyl, že ne?“ zamračil se Draco a pokoušel si vzpomenout, jestli dal někdy Harrymu Potterovi pěstí. Myšlenky měl podivně zamlžené. Nedokázal si vzpomenout, co je za den, ani zda je to důležité.

„Ne. Byl to můj bratranec,“ mávl rukou Harry a přišlo mu to z nepochopitelných důvodu srandovní. „A ty, kdo dal tobě?“

„Můj otec. A Grangerová,“ přiznal Draco a docela dlouho si prohlížel prázdnou sklenici, než mu došlo, že by ji měl naplnit. Pár kapek vylil vedle. Přišlo mu to jako škoda, proto se nahnul ke stolu a slízl je. Harry ho přitom celou dobu upřeně a šokovaně sledoval. Draco měl chuť to udělat znovu jenom proto, aby ho Potter viděl.

„Otázku,“ připomněl Harry a rovnou se připravil, že bude pít.

„Jasně, takže… Nikdy jsem nespal s holkou!“

Harry se nenapil. Cítil se zklamaně. Chtěl se napít, připadal by si líp.

Draco se nenapil. Harry se pak cítil míň zklamaně.

„Nikdy mě nezajímali kluci,“ vyhrkl nečekaně Draco. Harryho věta natolik zaskočila, že si ani neuvědomil, kdo je na řadě. Pokusil se zavrtět hlavou, ale měl strach, že by se místnost rozzářila. A to by nejspíš nepřežil.

„Já… já nevím,“ koktal Harry.

„Co nevíš? Koukal ses někdy nějakému klukovi na zadek? Představoval sis, jak líbáš kluka? Zdálo se ti o tom?“ dorážel Draco. Harry si všiml, že svou sklenici drží v ruce. Znamenalo to, že se napije? Že ho zajímají kluci?

„Nikdy jsem o tom nepřemýšlel,“ přiznal popravdě Harry, ale tušil, že to Malfoyovi nepostačí.

„V tom případě je jediná možnost, jak to zjistit,“ rozhodl Draco. Zvedl se a sedl si přímo vedle Harryho. Dotýkali se rameny a Draco voněl po čokoládě. Nebo alkoholu, Harry se nedokázal rozhodnout.

„Asi ti nerozumím,“ vyhrkl Harry, ale přitom rozuměl velmi dobře. Pokusil se odsunout, ale seděl na kraji a neměl, kam uhnout. Zíral do šedých očí a hledal v nich náznak, že si dělá Malfoy srandu. Přece po něm nemohl chtít…

Mohl a chtěl. „Musíš mě políbit. Když se ti to bude líbit, napiješ se. Když ne, piju jen já.“ Piju jen já? Malfoye zajímají kluci. Mám ho políbit…

„Ani náhodou,“ vrtěl Harry hlavou.

„V tom případě jsi prohrál!“

Nepolíbil by ho, kdyby nešlo o vítězství. A Harry neplánoval prohrát, protože do toho vložil až příliš mnoho úsilí. Bojoval přece s baziliškem, Voldemortem, mozkomory, dát Malfoyovi jednu umolousanou pusu přece nic neznamenalo. Tedy neznamenalo by, kdyby se to Draco nerozhodl pojat ve velkém. Se vším všudy.

Nejprve jemně naklonil hlavu, chytl Harryho za zátylek a přitáhl blíž. Přitiskl rty na rty. Čokoláda, definitivně převládala chuť čokolády. Harry miloval čokoládu. Než si uvědomil, co dělá, a že to iniciuje on sám, zapojil do hry jazyky. A ruce. Držel Malfoye pevně, skoro jakoby se bál, že mu zmizí.

„Tak co? Piješ?“ vydechl nakonec zadýchaný Draco.

„Piju,“ přiznal Harry.

Harry se napil. Ještě teď cítil Dracovu chuť na rtech. Potlačoval potřebu udělat to znovu. A znovu a znovu.

Draco se napil. Asi to nebyl tak dobrý nápad. Měl nutkání ještě jednou se ho dotknout. A pak znovu a znovu a znovu.

„Líbilo se ti to?“ zeptal se Harry. Hlas měl divně ukňouraný. Zachrchlal, aby se toho zbavil.

„Musíš se zeptat Nikdy jsem…“ připomenul Draco.

„Nikdy jsem nelíbal Harryho Pottera a nelíbilo se mi to,“ opravil se Harry. Nezáleželo mu na Dracově odpovědi, prostě ne. Ptal se jen tak. Jen tak. Sakra jen tak!

Vteřinu, dvě, deset se nic nedělo a Harry se smiřoval s faktem, že ho Malfoy opět dostal.

Harry se nenapil. Samozřejmě.

Draco se… napil. Samozřejmě.

„Nikdy jsem se nechtěl vyspat s Dracem Malfoyem.“

Harry se rozesmál. Hlasitě a nekontrolovatelně. Smál se tak, že si nemyslel, že by kdy dokázal přestat. Musel si lehnout, ruce měl jako z gumy. Zvedl je do výšky a pokusil s nimi zamávat. Moje ruce? Jsou vážně moje? A pak tu byla ta divná otázka…

Draco se taky smál. Lehl si tak, aby na Harryho viděl. Sledoval ho, jak si prohlíží ruce, jak mrkal a šťastně se… tlemí, jiné slovo to nevystihovalo.

„Nemůžu se s tebou vyspat,“ zašeptal Harry, jako by sděloval nejtajnější tajemství.

„Proč ne?“ zašeptal nazpátek Draco.

„Nesnáším tě,“ připomněl Harry. Světla v místnosti zazářila.

Dlouho jim trvalo, než se přestali smát.

„Nenávidím Harryho Pottera,“ zahulákal Draco. Světla nabyla na intenzitě.

„Nenávidím Draca Malfoye,“ napodobil ho Harry. Světla ještě zesílila, kouzlo nevydrželo a komnata se ponořila do naprosté tmy.

„Tak vidíš, není pravda, že se nenávidíme. Můžeme se spolu vyspat,“ nabádal Draco a přilehl si blíž. Harry ho neodstrčil, ale ani nesvolil. Nemohl přece… nebo ano? Všechno bylo tak zmatené a nejasné. Napadlo ho, jestli už třeba nespí a Malfoy není jen sen. Nic neviděl, ale možná za to mohla tma v komnatě.

„A když tě pak vezmu na super rande?“

„Kam?“

Draco usilovně přemýšlel, než ho konečně napadla perfektní možnost. „Na famfrpálový zápas do VIP sekce.“

„Tak jo,“ souhlasil Harry a nechal Draca, aby si ho přitáhl k sobě.

Dali si pár polibků, vzájemně se dotýkali. Draco přehodil ruku přes Harryho a… v té poloze taky usnuli.


Neotvírej oči! Neotvírej očí! radilo Harrymu podvědomí. Neposlechl ho a ihned toho litoval. Ležel v těsném objetí s Dracem Malfoyem. Hlava ho bolela jako čert a žaludek se zuřivě bouřil. Místnost páchla alkoholem, na stole ležela převrhnutá láhev a dvě prázdné sklenice.

Doufal, že se nepozvrací.

A objímal Draca Malfoye!

Snažil se moc nehýbat, aby ho nevzbudil. Jenže Draco ho držel pevně a jakmile se Harry pokusil vyklouznout, Draco se probral. Šedé oči nejdříve nechápavě rozhlížely po místnosti a postupně jim vše docházelo. Odráželo se v nich tolik emocí.

Harry si trapnost oné situace vychutnával plnými doušky. Lepší to být skutečně nemohlo.

„Spali jsme spolu?“ vyhrkl Draco.

Takže mohlo. Mohlo to být ještě úplně nejtrapnější.

„Myslím, že ne,“ zakroutil Harry hlavou a posadil se. Všechno se točilo, ale stejně si zpátky nelehl. Musel odtud co nejdřív vypadnout. Pamatoval si z předešlého večera téměř všechno. V první řádě si sám sobě slíbil, že už se nikdy, NIKDY, nedotkne alkoholu. Za druhé neměl absolutní tušení, jak se k Dracovi chovat. Včera za Harryho mluvil alkohol, bez debat. Harry sám by nic z toho nevypustil z úst. Jenže to neznamenalo, že by lhal.

Líbilo se mu líbat Draca.

Chtěl se s ním vyspat.

A perfektně se bavil.

A chtěl to zažít znovu.

Netušil, jestli to smí přiznat.

Draco sledoval Harryho se stejnou opatrností. Ani jeden téměř nedýchal.

Nejspíš za to mohla Nebelvírská krev, protože těžko říct, kde jinde by se v Harrym našlo tolik odvahy. „Nikdy jsem to pozvání na famfrpál nemyslel vážně.“

Draco ostře vydechl a zaklonil hlavu. Pak vyskočil z postele, ignoroval protestující žaludek a bolavé svaly a přistoupil k Nebelvírovi.

Harry by se nenapil.

Draco by se napil. Napil by se, protože nikdy nic nemyslel vážněji.

„Pozvání stále platí, ale nenuť mě teď, prosím, pít.“

Asi bylo dost hodin, Harry si uvědomoval, že se brzo bude muset ukázat kamarádům, jinak zburcují celý hrad. Nechtělo se mu však odcházet. Zůstal by zde, další hodinu, den, navždy.

„Děkuju,“ promluvil Harry. „Včera mi nebylo nejlíp a tys mi vážně hodně pomohl. Nevím, jak ses dostal do komnaty, ale jsem za to doopravdy vděčný.“

Draco se nevinně usmál a pokrčil rameny. „Prostě jsem ji požádal,“ vysvětlil, ale nezdálo se, že by to Harrymu stačilo, proto pokračoval. „Včera ráno jsem se do tebe navážel a tys byl jak mrtvola. Pak jsem tě viděl, jak jsi zmizel v Komnatě nejvyšší potřeby a řekl jsem si, že bych tě mohl nějak… povzbudit. Vážně, Pottere, bez našeho pošťuchování je to nesnesitelná nuda. No a tak jsem došel ke komnatě a přesně tohle jsem jí řekl. Že se vážně, vážně, vážně chci dostat za tebou. Asi jí to stačilo.“

Harry se neubránil úsměvu. Ještě včera by nečekal, co všechno se za tak krátký čas může změnit. „Díky, Draco.“

„Nemáš zač, Harry.“

Nemohl odejít jen tak. Potřeboval a chtěl toho tolik říct. Měl strach, že jakmile se vrátí do světa mimo zdi Komnaty nejvyšší potřeby, všechno se zničí.

Draco se však ničeho vzdávat nehodlal. Konečně měl vedle sebe Pottera, to se jen tak nezahazuje. „Dnes v osm večer tady. Mám dojem, že ani jeden z nás nevyhrál. To se musí napravit,“ navrhl.

Spiklenecky na sebe mrkli. „Budu tady,“ slíbil Harry.

8 komentářů: „Nikdy jsem…

  1. Sonka píše:

    Takéto veci by som dokázala čítať celé dni. Bolo to uvoľňujúce a vážne som sa dobre bavila, uškŕňala a rozplývala. Krásne napísané a pokračovanie by som len a len uvítala. Ďakujem ti za ďalší perfektný kúsok z tvojej dielne. 🙂

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s